Bernard Cuau se zajímal o Československo a byl fascinován Prahou i jejími dějinami. Když v polovině 90. let umíral na rakovinu, natáčel v bolesti a v předtuše očekávaného konce střihový snímek o 50. letech u nás.

Zobrazuje mrazivé události

Slova a smrt jsou složeny z dobových mrazivých záběrů i archivních materiálů, které zachycují hysterické smutnění nad smrtí Stalina, Gottwalda, féerické dělnické tancovačky nebo hororové záběry z politických procesů s Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou nebo Rudolfem Slánským.

Přízračné výjevy souzených, donucených cokoliv, jakkoliv přiznat, střídají oficiální filmové šoty propagandistického veselí a revolučního optimismu s prostřihy z Prahy 90. let, v níž autor stále čte stopy „dávné-nedávné“ tragédie. Cuau jako by bolestně zastavoval dávný proud času, aby z povzdálí mohl komentovat historii svými poetickými glosami, jimiž pojmenovává mrtvolnost onoho strašidelného ticha, kterým se ohlašovala nastupující totalita.

Ukazuje "hororovou" minulost

Lze v něm vytušit nejen bázlivé zhrození, ale také pohříchu fascinaci tím, co už dnes nelze pochopit a co mezi diváky občas vyvolává bezděčný úsměv. Ve skutečnosti nám snímek Slova a smrt až tělesně připomíná, jak byla tehdejší doba skutečně hororová, nejenom plná slov.

Cuau nestihl film dokončit, museli to za něj udělat jeho spolupracovníci. Poslední věty filmu namluvil Claude Lanzmann, který je představitelem sartrovského časopisu Moderní doba a také tvůrcem legendárního osmihodinového filmového svědectví o genocidě židů za druhé světové války Šoa.

Dokument Slova a smrt bude na festivalu Jeden svět uveden ještě v úterý 11.3.2008.