Ač deska odvážně kombinuje poměrně těžké kytarové riffy a akustické soul-folkové balady, nezní ani trochu roztříštěně, právě naopak z ní je znát, že tvůrci přesně věděli, čeho chtějí docílit, a také se jim to povedlo.

Jako hlavní hitovka je do popředí postavena šikovně udělaná skladba Crossing Bridges, kterou po romantickém klávesovém úvodu rozbouří riffy a pak přechází k očekávanému táhlému refrénu. Skutečnými perlami desky jsou ale spíše následující nenápadné kousky. Konejšivé balady postavené na akustické kytaře jako Slow Down nebo It 'D Be a Blast lze porovnávat se světovou konkurencí (Pink, Anastacia), aniž by si uřízly ostudu.

Jinou náladu přináší rytmicky chytlavá Apple Tree a rázná Easy Lover z pera Phila Collinse. Zeťová zde opět dokazuje, že je jednou z mála českých zpěvaček, která umí napodobit skutečný černý soul a přitom se nevzdává rockové dravosti. Jediným omylem alba je závěrečná řecká pohlednicová romantika Den To Terimena Pote, poněkud nudná a hlavně zbytečná, na tuhle desku vůbec nepatří.  

Jestliže po první desce Ready To Roll měla Zeťová slušně nakročeno k sólové kariéře, nyní je z ní suverénně zpívající dračice a celé slavné trio Black Milk se jeví jako směšná epizodka z dávné historie. Zeťová z těch tří vždycky byla nejlepší, jen dříve to nemohlo být tak zjevné jako teď. Zejména vedle sterilní načančané Terezky Kerndlové působí Zeťová jako její učitelka. Kerndlová se může snažit na plný plyn a stejně to zní nevěrohodně, Zeťová si dá cigárko, jen tak zaimprovizuje a "má to tam". Kerndlová je zkrátka jen dietní kola z kelímku, Zeťová, to je hořká, dobře vychlazená Plzeň. Pije se přímo z lahve.      

Helena Zeťová: Crossing Bridges, Universal 2008