Protože do Česka nemohly přicestovat, převzala za ně ocenění jejich souputnice Lae Lae Nwe (*1975). Lae byla v roce 1998 zatčena za protivládní výzvy a odsouzena k 21 letům vězení. Propuštěna byla po 4 letech. Na univerzitě studovala fyziku, dnes je členkou Asociace na pomoc barmským politickým vězňům. Žije v exilu a v Evropě je vůbec poprvé. 

Cenu Homo Homini přebíráte za tři politické aktivistky, které nemohly přijet. Dvě se ukrývají a jedna je ve vězení.

Nikdy jsme se osobně nesetkaly, nebylo to možné, ale všechny o sobě a svých aktivitách víme, všechny se angažujeme v politické opozici. Jsem na ně pyšná a doufám, že je tato cena povzbudí. Reprezentují opoziční hlas barmského lidu, proto tato cena vlastně patří všem politickým aktivistkám a vůbec všem, kteří bojují za svobodu, demokracii a za lidská práva.

Žijete v thajském exilu. Jaká je tam situace pro barmské uprchlíky?

Už dlouho je nepřípustné, abych žila ve své zemi, protože jsem bývalý politický vězeň. Žiju v ilegalitě na hranicích mezi Thajskem a Barmou jako spousta našich lidí. Naše životy jsou ale v ohrožení i tady, v příhraničních městech. Abychom mohli zůstat na thajsko-barmských hranicích, musíme se vyrovnávat s mnoha komplikacemi a překážkami. Musíme čelit i thajské policii; občas totiž někoho zatkne a vyhostí zpátky do Barmy.

Jako studentka jste byla několik let ve vězení. Je běžné, že jsou zatýkány a vězněny ženy? Jak se k vám vojáci chovali?

V současnosti je v Barmě asi 2000 politických vězňů, z toho jsou asi dvě stovky žen. Mě zatkli v roce 1998, tehdy se mnou bylo ve vězení asi jedenáct žen. Ke mně se vojáci chovali slušně, jako vězni jsme se však nesměli stýkat s rodinami a občas nám taky omezovali hygienu. Jiné zkušenosti jsou ovšem po loňských nepokojích a demonstracích, kdy zatýkání, a to včetně žen, bylo mnohem brutálnější.

Loňské krvavé demonstrace, při nichž byli zatýkáni i zabíjeni především buddhističtí mniši, sledoval celý svět. Taková eskalace násilí nebyla v zemi poprvé. Masové nepokoje byly už v roce 1988 a od 90. let se střety mezi opozicí a vládní diktaturou odehrávají pravidelně. Jaká je situace dnes?

Myslím si, že je situace mnohem lepší, přestože se u moci drží vojenská junta. Politická opozice a aktivisté jsou však stále činní, protestují a snaží se domáhat referenda o nové ústavě. Vím o případech, kdy jsou političtí aktivisté stále zatýkáni nebo jsou nuceni prchnout do příhraničních oblastí v Thajsku.

Zvláštní postavení má Čína, která je zdrženlivá k vměšování do barmské politiky. Co si o tomto vztahu myslíte?

Většina obchodníků a vysoce postavených byznysmenů v Barmě jsou Číňané. Jsem přesvědčená o tom, že Čína mocně podporuje barmský vojenský režim, protože jim naše nerostné bohatství přináší obrovský zisk. Hodně lidí třeba ignoruje chystané olympijské hry, já osobně nekupuji čínské výrobky.

Jakou předpovídáte své zemi budoucnost?

Barmská opozice je silná, lidé chtějí, aby se dodržovala lidská práva, protože hlavně ta ženská jsou velmi slabá až žádná. Předpokládám, že před případným referendem budou určitě další, i když menší demonstrace, a to mnichů i studentů. Potřebujeme demilitarizovat vládu, uznat novou ústavu. Barmští obyvatelé jsou nespokojení s ekonomickou a hospodářskou situací v zemi. Je nezbytné vyměnit představitele státu, abychom byli opravdovou demokratickou zemí.