S novinkou Seventh Tree ale přichází zvukový posun. Dosud dominující syntetické prvky vedle sebe pustily akustické nástroje, zejména pak akustické kytary. Přispěly tím k plnění filozofie alba, jíž jsou lehké písničky o lásce.

Ne že by se jim Goldfrapp v minulosti vyhýbali. Tentokrát jim ale vedle textů podřídili i snivou, magickou a v podstatě učebnicověmileneckou, chcete-li láskyplnou, atmosféru ve všech písničkách. Jsou nyní více alternativní pop než trip-hop či electropop z minulosti. Dodržují to v každé nové písničce na desce a až trochu naivně tak kráčí k poněkud rozpolcenému finále.

Přes neutuchající vzletnost neskonale jistého zpěvu Alison Goldfrapp dojdou k okamžiku, kdy se jejich nové skladby začnou plést.

Pod vedením producenta Flooda se tandem se svou filozofií po nějaké šesté kompozici vytrácí. Osobitost střídá stereotyp a závěru kraluje (i přes přítomnost svižné Caravan Girl) dojem, že vše hezké je pomíjivé.

 

Goldfrapp: Seventh Tree
EMI, 41:39