Scénář patří k oporám filmu, jehož režisér byl tak troufalý, že se rozhodl pro adaptaci výsostně literární látky, která si doslova říká o průběžné zamýšlení čtenáře nad obsahem řečených slov. Čtenáře, jenž ovšem může knihu kdykoli na chvíli odložit.

Tuto výhodu divák v kině nemá, a je tudíž otázkou, nakolik vůbec může vychutnat ono láskyplné pnutí mezi dospělým synem a stárnoucím otcem na pravidelné procházce, na niž se otec viditelně těší, syn ji s vlídnou netrpělivostí vůči poučování, nabádání a zpovídání dobrovolně povinně absolvuje. Prostě proto, že má tátu rád.

Nechybí dobré herecké obsazení

Divák má ovšem proti čtenáři zase svou výhodu. Tou jsou Josef Somr a David Novotný v hereckém koncertu, při kterém se mladší z nich charismatickému a výtečnému Mistrovi vyrovná, k čemuž mu ovšem Somr poskytuje přejícně vůči němu i kvalitě celého filmu dostatek prostoru.

Jejich dialog tak má chvílemi smysl dokonce i bez ohledu na obsah slov a vět, jež pronášejí a které sice mají i potřebný humor, ale občas v nich zaskřípe fakt, že díky zjevné pravidelnosti procházek by některé věci měli oba dávno vědět. Jenže ono kolikrát stačí spíš jen sledovat výraz, drobná gesta, pohled kamery do zamyšlené tváře jednoho či druhého z nich.

Už z toho je patrné to nejdůležitější, co film O rodičích a dětech přináší. Vztah, který není jednoznačný ani jednostranný, vztah, v němž syn má otci možná leccos z minulosti za zlé, ale cit vůči němu neztratil, otec se zase nikdy nezbaví zvědavosti, starostlivosti a strachu o své byť již nejméně čtyřicetileté dítě.

Výborný je i třetí do rodinné party – vnuk, o němž jeho otec donedávna a dědeček doteď neměl tušení. Luboš Kostelný jako by Davidu Novotnému z oka vypadl a v retrospektivách, jimiž je film prokládán, je například jejich první setkání s týmiž bezděčnými gesty až dojemné.

Film má své slabiny

Slabinou je bohužel stavba celého filmu, která nemohla logicky vystačit jen s dialogem na procházce. Jednak jsou tu odskoky do bytu, kde se náhodou setkala otcova mladá milenka (talentovaná neherečka Mariana Kroftová) s jeho synem a kde scénář rozvíjí samostatnou dějovou linku. Není vůbec špatná, jen se odehrává v naprosto statickém prostředí, takže je postavena opět na dialogu, a to už je trochu moc hovorů k poslouchání.

Také v návratech do minulosti dědova mládí a otcova dětství jsou řečena zajímavá slova (i když méně než „v současnosti“) a do hereckého ansámblu přibývá rovněž výborná Zuzana Stivínová.

Ale jednak se tu zase hlavně mluví, jednak mají některé scénky zejména s jedním příbuzným blíž k trapnosti než k vtipnosti. A co se nakonec bohužel podařilo nejméně, je omlazovací maska Josefa Somra v těchto scénách, kdy má být o nějakých čtyřicet let mladší, ale vypadá nejvíc jako vlastní vosková figurína. Experiment, který tu tvůrci počítačovým omlazováním herce podstoupili, se nezdařil a ubírá na věrohodnosti právě těchto retrospektivních scén.

Film má své limity, jichž si byli tvůrci nepochybně při převodu látky vědomi, a fakt je, že nelze říct, že je prolomili na celé čáře. Nicméně nabízejí divákům chytrý, emocionálně nabitý i vtipný film, vůči jehož sdělení stojí za to mít chvílemi víc trpělivosti, než je v kraji zvykem.

O rodičích a dětech ČR 2008 Režie: Vladimír Michálek, scénář: Vladimír Michálek, Emil Hakl, Jiří Křižan, hrají: Josef Somr, David Novotný, Luboš Kostelný.