Ano, dílo nejslavnějšího filmového Čecha získalo v roce 1975 pět Oscarů. Knížka velkého tripera z časů LSD (na drogy taky dojel) dobyla ale Ameriku a kus světa víc než o deset let dřív, stejně jako dramatizace Dole Wassermana.

Nejslabší má padáka

Velká sestra, její osobní totalita na svěřeném oddělení léčebny, a vzpoura beatniky nakaženého posměváčka a znesvětitele autorit Randla Patricka McMurphyho z rodu Rosenbergova Frajera Luka působí dnes méně vyzývavě než v časech zjevného podobenství s domácí, zejména normalizační represí.

Patrné je to na posledních dvou nastudováních Přeletu. V Ostravě se Pavel Šimák uchýlil až ke grotesce. Petr Kracík Pod Palmovkou dokázal určit téma přece jen nápaditěji.


Vlastně přiblížil příběh původnímu Keseyho smyslu - střetu nespoutaného, fanfarónského McMurphyho s konvencemi establishmentu, podpíraného velice ohebným právem.
McMurphy v Ostravě (Viktora) je takřka bezpohlavní. Kracík našel Randely hned dva: Martina Stránského a Petra Štěpána. Druhý ho hraje s úsměšným nadhledem.

Na druhé premiéře jsem z obou vrchních sester Ratchedových (Miroslava Pleštilová, Zuzana Slavíková) mohl ocenit pouze druhou. Úspěšně se rozpomněla na přísnost moderování Nejslabší, máte padáka.


V řádu libeňského divadla
McMurphyho spolutrpitelé jsou figurkami různé míry postižení. Náčelníkovi Bromdenovi (Karel Vlček) nebudeme věřit jeho sílu. Připomíná spíš Mlčící hrom. Ruckly Ondřeje Kavana se pomočuje věrohodně. Méně nápadní jsou Miloš Kopečný (Cheswick), Radek Zima (Harding) nebo Jan Konečný (Billy Bibbit)...

Přelet nad kukaččím hnízdem aspiruje na diváckou inscenaci. Přináší ale málo nového, méně než třeba Ať žije královna, Gazdina roba a další kousky Pod Palmovkou, „daleko od hlučícího davu“.

 

Divadlo Pod Palmovkou Praha – Dale Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem.

Přeložil Luděk Kárl. Režie Petr Kracík, dramaturgie Ladislav Stýblo, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Zita Miklošová, Lucie Morávková, pohybová spolupráce Linda Fikar Stránská, Karel Basák.

Premiéry 1. a 3. března 2008.