Stojím za tím, co jsem v Právu napsal. Chci k tomu přičinit pouze několik poznámek. Nevím, kde dr. Alexej Kusák trávil 60. léta. Pro informované lidi však tehdy bylo zřejmé, že svolat mezinárodní konferenci o brizantním tématu v ČSSR nelze bez souhlasu ÚV KSČ. Nebyla to otázka úvahy, ale moci. Kdo s ÚV jednat nechtěl, nemusel, nemohl ovšem mít ambici svolat takovouto konferenci.

Nevím, jak si Kusák představuje "iniciovat konferenci". Byl jsem při tom, když se Pavel Reiman a Eduard Goldstücker rozhodovali k tomuto kroku. Věděli, že se Sověti nedostaví. Nebylo zřejmé, zda se nechají přemluvit východní Němci. O kafkovských studiích v Polsku a v Maďarsku nevěděli mnoho. Bez Sovětů a bez východních Němců by to však bývalo politicky nešlo.

Nejistá byla také situace doma. Neměli přehled, kdo disponuje předpoklady na konferenci promluvit. Chtěli získat dr. Františka Kautmana jako referenta. Domnívali se, že tím vytvoří alespoň minimum předpokladů, aby se konference mohla konat. Proto ta ochota pozvat Kautmana a Kusáka. Byli ovšem oba dosti zkušení mazáci, aby se nechali veřejně blamovat. Nechtěli se o konferenci vyjadřovat dříve, než si byli jisti, že ji mají "pod střechou". Je to nepochopitelné?

Na konferenci se nakonec sešlo mnoho přemýšlivých lidí. V Kusákově textu jsou opovržlivá slova o jakési konferenci o "německých proletářských básnících, snad anarchistech", kterou údajně chtěl pořádat P. Reiman.

Jde ve skutečnosti o konferenci o pražské německé či židovsko-německé literatuře. Konala se v roce 1965. Referovali na ní Pavel Reiman, Eduard Goldstücker, Kurt Krolop a dlouhá řada dalších. "Proletářští básníci, anarchisté", o něž šlo, se jmenovali R. M. Rilke, F. Werfel, E. E. Kisch, L. Winder, G. Meyrink, F. C. Weiskopf, L. Fürnberg, P. Leppin, M. Brod, E. Sommer atd.

Kusák mi vytýká, že jsem nevyužil (nezneužil) postavení svého otce, abych se zúčastnil kafkovské konference v Liblicích. Nejsem germanista a nikdy jsem se speciálně nezabýval Kafkou. Je tedy snad jasné, proč jsem tam nejel.

Oba pamětníci, Michal Reiman i Alexej Kusák, se k pozadí kafkovské konference z r. 1963, která bývá označována jako jeden z impulsů politického kvasu 60. let a pražského jara, vyjádřili podle mínění redakce dostatečně a diskusi považujeme za ukončenou.