Jiří Reichl: Cesta napříč městem

Autorův (1940-1999) životopis je sám románem o tom, jak to v českých zemích chodilo v druhé půli 20. století. Sirotek po nepříteli státu vyrůstal v polepšovně, ale došel až na Vysokou školu báňskou. Jenže si zamiloval divadlo a pak i film, živil se různými profesemi, za normalizace si neškrtl, ale psal aspoň pro sebe divadelní hry a povídky.

Tucet z těch druhých vyšlo z pozůstalosti a patří k oněm mediálně nepovšimnutým, utajeným výkonům, na které může být česká literatura trvale pyšná. Povídky lehce absurdní, hra s tajemstvím, trošku na způsob romaneta. Že jedna byla věnována Evaldu Schormovi, svědčí o všech a čtenáři je srozumitelnou vizitkou.

(Romeo)

Matthew Kneale: Pan Cizinec

Satiry o kulturních rozdílech mezi hostitelem a hostem, jehož mluvčím je spisovatel, se obvykle vyhrotí do tragikomična a končí poraženeckým konstatováním autora, že jednání jeho hrdiny - třeba typicky anglická váhavost a útlocit - bylo vlastně buranstvím vůči ubohým domorodcům.

Nic takového se však v úsporné černé grotesce rozhněvaného britského mladíka nestane. Japonsko v ní bez ohledu na východní tradice zůstane xenofobní, patriarchální a licoměrné a strany sporu si vystačí s obapolnou nenávistí.

Ubohý učitel angličtiny, jenž se chtěl na tokijském předměstí zařídit trochu po evropsku a pokusil se prolomit ledy vztahem s místní odkvétající kráskou, je s robotickou přesností vcucáván do rodiny, která se ho všemi možnými i nemožnými prostředky snaží vtlačit do sňatku. Tahle mafie však káže vodu, a chlemtá víno. Má máslo na hlavě, a tak by Angličanovi odpustila všechno, až na to, že není Japonec, protože by jí rozuměl. Hrdina si však nakonec odpustí sám a nezlomí se ani ve chvíli, kdy svádí boj o holé přežití. Možná i tohle vytrvale novátorské přesvědčení je důvodem, proč Knealeovy romány sbírají v debutantských kategoriích na ostrovech jednu literární cenu za druhou.

(Přeložila Hana Volejníková. BB art)