Jen několik staveb, několik projektů, které mají společné zdánlivě málo. Jsou rozmanité typologicky i výrazově. Jako by si architekt s každou zakázkou hrál, hledal, jak nejzajímavěji ji naplnit, aniž by dbal na vlastní formální rukopis. Přitom nikdy nehledá složitou nápadnost, skoro jako by hledal hlavně jednoduchý nápad, který dovolí vytvořit nevšední stavbu. Má potěšení z tvarování hmoty, přitom je patrné, že dokonale ovládá stavební konstrukce, současné technologie.

Pro pozvánku na výstavu použili pořadatelé snový snímek pavilonu Představivost (Verbeelding) v Zeevolde. Dvě křehké kovové skořepiny se k sobě různě naklánějí na molu nad vodní hladinou… Konstrukčně to asi jednodušší být nemůže – trojkloubové rámy, které se obvykle používají pro stavbu stodol, jsou osvobozeny z obvyklých vazeb, každý je poněkud jinak natočen k základní desce, obaleny jsou vlnitým hliníkovým plechem a výsledkem je křehká stavba plná vzrušení, poutavá výstavní budova…

Je v tom základní charakteristika van Zuukovy práce.

Neskrývaná expresivita

Bytový dům v centru Almeje se vlní, jako by se vzdouval větrem anebo jako by se chtěl vydat přes přístav někam do dálek. Jeho expresivní architektura má v základu snad nejjednodušší konstrukci vytvářenou v tunelovém bednění. To potřebuje sice stále stejné profily jednotlivých buněk, ale nikde přece není přikázáno, že všechny části musí být stejně dlouhé… A místo uskakovaného rovného zavření čel byla zvolena šikmo se zalamující fasáda obložená stříbrně eloxovaným hliníkem, která působí z jedné strany jako měkce zvlněná plocha, ale z jiného pohledu je naježená, dynamická.

Nakolik je van Zuukova práce v současné architektuře Nizozemska oceňována, může doložit jeho Architektonické centrum v Amsterodamu – Aram. Na nevelké parcele lichoběžníkového půdorysu a ne zcela rovném terénu, nad vodní hladinou. S požadavkem na stavbu maximálně třípodlažní a sevřenou. Je přesně taková, ovšem opět v hmotě, která se nadouvá, jakoby přelévá, expanduje vzhůru a měkce se zaobluje, jen nad vodní hladinou se uklidňuje a jedinou zcela rovnou plně prosklenou stěnou se otevírá pohledům dodaleka.

Ty tři stavby jsou zřejmě nejvýraznější, ale ve výstavním souboru stojí za pozornost všechny. Představené fotografiemi s velkým emocionálním nábojem, představené srozumitelnými plánovými schématy a modely a taky promítány. Lze si je dobře přiblížit.

 


René van Zuuk Architekten: Projekty 1992–2007 Praha, Galerie Jaroslava Fragnera, (společně s velvyslanectvím Nizozemského království), do 24. března 2008, denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. K výstavě je vydán česko-anglický katalog.