Článek
Zájem o to, jak se „polistopadová“ společnost vyrovnává s kriminalitou a mafiánskými praktikami prorůstajícími z kanálu až k „elitám“, ho svedl dohromady s Josefem Klímou a uvedli na obrazovku veřejnoprávní televize třídílný film Vlna, odehrávající se na pozadí obrovské přírodní katastrofy.
Do Prahy přiveze o Vánocích 2004 letadlo z Thajska těžce zraněného muže, který přežil tsunami. Pacient má dávno prošlý československý pas, ale jeho identitou si není jist leckdo z jeho okolí, a po určitou dobu ani on sám.
Podobně jako Rána z milosti se i Vlna touží dotknout několika „velkých“ témat: prorůstání zločinu do mocenských a policejních kruhů, bezbrannosti slušných lidí vydaných napospas těm, kdo jdou bez skrupulí za svým, takže jako jediné východisko někdy zbývá přijmout cizí identitu a zkusit zmizet, to vše smísené s úvahami nad dnešními osudy protagonistů „léta lásky“.
Svoboda zvolil filmový způsob vyprávění s důrazem na kameru. Záleželo mu i na autenticitě, proto využil i skutečných zpravodajských záběrů. A televize nešetřila, točilo se i v Thajsku. To vše se dá Vlně a celému týmu připočíst k dobru. Jenže režisér vypráví příběh s prvky psychothrilleru na základě scénáře, kulhajícího už v zápletce a posouvajícího děj za pomoci pouhé vůle scenáristy, a tak výsledek záleží hlavně na tom, nakolik se mu podaří je přehlušit, případně od nich alespoň odvést pozornost.
Bývalý hipík Adam Klein (Jiří Bartoška) s mladou ženou (Tatiana Pauhofová), jehož úspěšnou firmu potápí slabošský tchán s nebezpečným věřitelem v patách, se na exotické dovolené setkává s přítelem z mládí Robertem Krausem (Jiří Schmitzer), který před třiceti lety emigroval. V takřka jedinou chvíli rozvrátí Adamův život dvě události: zjištění, že mu jde patrně na objednávku tchána a ženy o krk, a náhle se přiřítivší vlna tsunami, která ho už beztak těžce zraněného pádem ze skály smete zároveň s Robertem.
Samé náhody
Série scenáristických zbožných přání začíná už ve chvíli, kdy se těla obou mužů vržená ohromnou silou proti útesu spolu ocitnou pod vodou v takové blízkosti, že Adam může „náhodou“ strhnout Bobovi z krku pouzdro s jeho starým pasem. Pro představu o dalších nelogičnostech stačí snad tyto: k lůžku pacienta se dostaví Bobova dcera Marcela (Tatiana Vilhelmová), která si otce nepamatuje, ale už ne jeho bývalá žena, která by Adama poznala.
Ta se setkání až do druhého dílu „obává“, a tak scenárista získává čas, aby se hrdina vyrovnal s částečnou amnézií, využil příležitost a začal se vydávat za svého zřejmě už mrtvého přítele. Počáteční pochybnosti o jeho identitě, kterým musí Marcela čelit, pomůže vyvrátit tetování na rameni, totožné s Bobovým – jaká „náhoda“, že si ho Adam nechal v Thajsku udělat.
Jenže známému podnikateli, o jehož tragické dovolené referuje i televize, hrozí odhalení na každém kroku. Scénář vyjde vstříc logice a přistrčí hrdinovi do cesty bývalou ženu, která by mohla jeho jméno prozradit. Udělá to ale stejně neuvěřitelně, jako obdaroval Adama Bobovými doklady: její nynější muž umírá zrovna v nemocnici, kde se léčí Adam. Setkání bývalého páru pak završí nebývalou nešikovností: zprávu, že Klein je pro okolí stále nezvěstný a zřejmě po smrti, se exmanželka dozvídá z televize právě ve chvíli, kdy se s ním ocitne opilá v posteli.
S hysterickým výkřikem uteče a do konce filmu se už neobjeví, takže Adam může dál zůstat Bobem a spřádat pomstu. Odhalit skutečnou identitu zraněného by mohla celkem brzy i novinářka Marcela, jenže ta zase šot o pohřešovaném podnikateli jednoduše prospí.
S tím se kromě přepsání příliš dělat nedá a Svoboda si moc nepomohl ani tím, když se rozhodl využívat časté flashbacky. Úvodních dvacet minut je dokonce pouhý klip, v němž se rychle střídají současné události s množstvím prostřihů do několika minulých rovin bez jasnějšího určení, kdy jde o Adamovy vzpomínky a kdy o vysvětlení pro diváka. A protože se tvůrci zároveň rozhodli utajit identitu hlavní postavy až do konce prvního dílu, místo zájmu a zvědavosti vzbudili pouhé zmatení.
Také v dalších dvou dílech nepomohly časté návraty do minulosti vystavět, co scénář nenapsal: napětí ani psychologii hlavní postavy. Pro příběh je významné, jak zajímavě se bude vyvíjet Adamův vnitřní zápas mezi strachem z tchána a touhou vrátit se k vlastnímu životu, jak se vyrovná s Bobovou minulostí a především kam dospěje vztah s Marcelou, která se ho ujala, a možná je jeho skutečnou dcerou. Blížící se konflikt s touto mladou ženou, které přece jednou musí přiznat pravdu, však stejně jako vše zmíněné nakonec jen tiše vyprchá – ona už ji mezitím odhalila.
Tvůrci Vlnu charakterizují jako psychothriller, ale otázka, jaký žánr film naplňuje, není vlastně důležitá. Téma, jež se bez logiky zápletky a věrohodnosti hrdinů nepodařilo uchopit už scenáristovi, se nakonec jen rozplynulo v ornamentální mlze flashbacků a expresívních obrazů.
Vlna ČT 2008
Vlna ČT 2008Scénář: Josef Klíma, režie: Jiří Svoboda, kamera: Ivo Popek, hudba: Michal Prokop, Luboš Andršt, Jan Hrubý, dramaturg Marča Arichteva. Hrají: Jiří Bartoška, Jiří Schmitzer, Tatiana Pauhofová, Tatiana Vilhelmová, Jiří Ornest, Vladimír Dlouhý, Ivana Chýlková a další.