Hlavní obsah

Liternetur@: Od lorda Faunteleroye k zednářům a zpět

Právo, Jakub Šofar

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pořád odbíhám od knih, od literatury, k jiným tématům. Ale tato rubrika má literaturu v názvu, tak se musím alespoň občas pokorně vrátit do svého kotce.

Foto: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Článek

Teď jsem si ověřil, že natahuju moldánky nejen u amerických filmů všeobecně (možná že postavení USA jako první světové velmoci pramení právě ze schopnosti dojímat diváky), ale i u knih. Vytáhl jsem ze záhrobí knihovny povídku pro mládež Malý lord Fauntleroy od Francis Hodgson Burnettové. Vím sice, že knihu vydal v roce 1991 Albatros, ale já mám vydání od Kočího z roku 1907, pěkně zažloutlé a ošahané. Hned na začátku se osmiletý Cedrik Errol, žijící v New Yorku, dozvídá, že je vlastně anglickým lordem Fauntleroyem, a takto odpovídá své matce: „Oh, drahoušku!“ pravil, „raději bych nebyl hrabětem. Žádný z chlapců není hrabětem. Nemohl bych jím nebýt?“ Možná jsem idiot, ale dojímá mě to. Zvláště po televizních thrillerech o volbě českého prezidenta.

Proběhl jsem centrem Prahy a sebral po knihkupectvích časopisy informující o edičních počinech. Zase už vyšla s edičně kosmickou rychlostí kniha o nedávno zemřelé herečce. Jako by nad námi stále kroužilo několik supů připravených ihned se vrhnout dolů na oběť. Představuji si, že jednou za týden se v nějakém blíže neurčeném hotelu setkávají tipaři a lobbisté s kontakty na lékaře a nemocné a obchodují se zprávami. Kdo už to má nahnuté a kdo do toho taky spadl. Listují ve svých tlustých mastných zápisnících, kde mají kolonky rakovina, infarkt, nervové zhroucení. Kdo dá víc? Nejsem hnusák, já teda určitě ne.

Proběhl jsem centrem Prahy a sebral po knihkupectvích časopisy informující o edičních počinech. Zase už vyšla s edičně kosmickou rychlostí kniha o nedávno zemřelé herečce. Jako by nad námi stále kroužilo několik supů připravených ihned se vrhnout dolů na oběť. Představuji si, že jednou za týden se v nějakém blíže neurčeném hotelu setkávají tipaři a lobbisté s kontakty na lékaře a nemocné a obchodují se zprávami. Kdo už to má nahnuté a kdo do toho taky spadl. Listují ve svých tlustých mastných zápisnících, kde mají kolonky rakovina, infarkt, nervové zhroucení. Kdo dá víc? Nejsem hnusák, já teda určitě ne.

Taky jsem zaznamenal první letošní knihu o zednářích. U nás totiž platí nepsaný zákon, že pokud nakladatelství aspoň jednou za svoji existenci nevydá knihu o masonech, jako by nebylo. První bod v zednářské lize zaznamenala Euromedia Group. Když jsem si o jedné radši nejmenované knize přečetl v anotaci větu: Známý americký zednář žijící v Anglii napsal knihu pro nezednáře, tak jsem se smíchy málem počural. Náš pohanský lid neobyčejně baví a vzrušuje rituál ritualizace, popáté, podvacáté, popadesáté tlouct do pecky od švestky, jestli se třeba jednou opravdu nepromění ve zlato. Namlátit úhelníkem na prdel, to by se mělo. Za přikrmování touhle falešnou nastavovanou kaší bych nejradši přivazoval mezi sloupy Boas a Jakin v Šalamounově chrámu. A museli by si třikrát za sebou vyslechnout Listy o královském umění od Johanna Baptisty Kerninga, které by četl Miroslav Moravec (Kerning je pseudonym, Moravec ne).

www.ceskeknihy.cz

Databáze České knihy poskytuje informace o knižních titulech. Je možné je třídit časově, podle tematických skupin, nakladatelů, autorů. Kromě vyhledávání si můžete objednat i pravidelné zasílání souborů s novinkami e-mailem.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám