Ve scénáři Troška spojil dvě pohádky Jana Drdy – Jak princezna hádala, až prohádala a O Matějovi a Majdalence. Bylo to šťastné rozhodnutí – ani jeden z obou pohádkových příběhů se spojení nijak nevzpíral, děj působí jako jednolitý celek a je díky dvěma liniím i dostatečně hutný, aby vydal na napínavou a zároveň vtipnou pohádku, kterou režisér věkově zacílil na děti od mateřských škol zhruba po páťáky. A samozřejmě jejich rodiče a prarodiče, kteří kromě pohádkového kouzla najdou v ději, a zejména v některých záporných postavách podtexty zamířené na současný nepohádkový svět.

Přehledná i napínavá zápletka

Děj obou pohádek si mnozí pamatují z Drdovy knížky Český Honza: Matěj slouží u Majdalenčina tvrdého otce na statku, s Majdalenkou se mají rádi, chtěli by se vzít, ale táta má s děvčetem jiné plány, a tak Matěje vyžene. Mezitím si princezna na zámku vybírá z mnoha nápadníků ženicha. Ten, který uhodne její hádanky, dostane princezninu ruku a půl království k tomu. Matěj, kterého cesta světem zavedla až sem, na královský dvůr, přijde, uhodne, ale všechno se to zkomplikuje a na scénu přijdou postupně pan král, voják Ondra, škodiči generál a hofmistr, zákeřná dvorní dáma, loupežník Madlafous a mnozí další.

Navzdory četným komplikacím s láskou i zloduchy se Troškovi podařilo udržet přehledný děj, kterému dobře porozumí i malé děti, ale ani ty větší nebo dospělí se nebudou nudit: je tu konflikt, napětí i odlehčující humor.

Obsazení hlavních rolí nabídl Troška jednak hercům, kteří dosud v pohádkách nehráli, jako jsou Jan Dolanský, který dostal a velmi dobře splnil vděčnou úlohu Matěje, nebo Ladislav Potměšil, jenž s viditelným gustem hraje poprvé v životě pohádkového krále. Vedle nich uvidíme tváře málo známé nebo neznámé, z nichž někteří mají před kamerou první (nejen pohádkovou) zkušenost, což se týká třeba talentovaného Mirka Hraběte v roli Ondry, který velmi dobře ladí dohromady s již zkušenější Veronikou Kubařovou, která hraje princeznu. Méně se podařilo sladit obsazení Majdalenky Taťanou Krchovovou s Matějem Jana Dolanského.

Láska po všech stránkách šikovného Matěje k naivnímu venkovskému děvčeti je asi nejméně uvěřitelným vztahem filmu. Je to však spíš jen drobnější vada na kráse už proto, že Majdalenka není nijak velká role a víc se o ní mluví, než kolik času tráví společně s Matějem na plátně.

Atmosféra letní pohody

Líbezná jihočeská krajina, prosluněné letní dny, nazdobené prostředí českých zámků (Sychrov, Žleby), tajuplné lesy či loupežnická zřícenina Kostomlaty, to všechno společně s hýřivými kostýmy Jana Růžičky a nápaditou kamerou Davida Ployhara pomohlo vytvořit jednak atmosféru zářivé letní pohody, v níž se děj odehrává, jednak dojem nákladné a velkorysé podívané.

Diváka při sledování Nejkrásnější hádanky vlastně ani nenapadne (na rozdíl například od nedávné pohádky Anděl páně režiséra Jiřího Stracha), kde všude, na čem a jak se muselo při natáčení šetřit. Přitom rozpočet se určitě ani zdaleka nepřiblížil cifrám, za jaké se běžně točí historické kostýmní filmy ve světě.
Nejkrásnější hádanka je moderně pojatá, v dobrém tempu natočená pohádka, za kterou se nikdo ze zúčastněných nemusí ani v nejmenším stydět a která má veškeré šance poté, co projde kinosály, zařadit se do televizního balíku každoročně reprízovaných oblíbených českých filmových pohádek.

Nejkrásnější hádanka ČR 2008 Režie: Zdeněk Troška, scénář: Zdeněk Troška podle Jana Drdy, kamera: David Ployhar, hrají: Jan Dolanský, Taťana Krchovová, Ladislav Potměšil, Veronika Kubařová