Alain Robbe-Grillet, klasik francouzské literatury, "provokoval" v evropském kulturním dění již od padesátých let - jako spisovatel, iniciátor hnutí "nového románu", scenárista i režisér. K psaní se třicetiletý zemědělský inženýr původem z Brestu (narodil se 18. srpna 1922) dostal na počátku padesátých let, kdy měl již za sebou vědecké expedice do tropů. Začal tehdy pracovat v Paříži ve slavném nakladatelství Minuit.

Se stojatými vodami oficiální literární tvorby byl však nespokojen. S Jacquesem Derridou, Claudem Simonem a Nathalií Sarrautovou začal psát romány, jež zcela rozmetaly tradiční formy vyprávění. Měnily či opouštěly časovou posloupnost, logiku příběhu, vymazaly emoce, metafory a charakteristiky postav. Již jeho prvotina Gumy (1953) způsobila pozdvižení.

Robe-Grillet však trval na svém a své představy později zformuloval do knihy Za nový román (1963), jež proslula jako jedna z literárních biblí 20. století: "Tento termín je použitelný pro všechny, kteří hledají nové formy románu, schopné vyjádřit či vytvořit nové vztahy mezi člověkem a světem," psal v ní. Autoři by se měli podle něj spokojit s neosobním popisem věcí a událostí a psychologický či ideologický výklad ponechat čtenářově mysli: "Každý si o té události může myslet, co chce, neboť všemu je možno naprosto stejně věřit nebo nevěřit."

I další jeho díla se vyznačovala silnou bizarností. Postavy neměly jména, pohybovaly se jakoby v bezčasí. Jeho díly prostupovaly oblíbené, opakující se motivy: dvojník, slepec, zrcadlo, postava, jež se probouzí ze sna či omámení, svůdná dívenka, zavřené okenice. Některé knihy - například Šmírák (1955) - byly detektivními rébusy, jež čtenáře nutily řešit záhadu bez "autorizovaného" vysvětlení. Kniha dostala cenu kritiky v roce 1955, ale část poroty se domnívala, že to vůbec "není román".

Oko kamery

Od jeho nahlížení událostí jakoby nezaujatým okem kamery - tzv. "školy pohledu" - byl jen krůček k filmu, kam Robbe-Grillet vstoupil v necelých čtyřiceti letech. Hned jeho scenáristická prvotina Loni v Marienbadu v režii Alaina Resnaise byla velmi ceněna. V roce 1963 sám natočil film Nesmrtelná a za další tři roky proslulý Trans-Europ-Express.

Filmování jej zavedlo i na Slovensko, kde koncem 60. let natočil hned dva filmy: Muž, který lže a Eden a potom. "Komunistické Československo byl dokonale virtuální svět, science fiction, ovládaný představou, že vším lze plýtvat, protože to nikoho nic nestojí," popsal své tehdejší dojmy.

Ve své tvorbě se Robbe-Grillet hlásil k Franzi Kafkovi, Samuelu Beckettovi a Jamesi Joyceovi. "Můj hlavní přínos literatuře byl, že Francie přese mě objevila Kafku," řekl na jaře 2002 v Praze na festivalu spisovatelů. A také: "Nevěřím v reinkarnaci - leda bych byl reinkarnací Franze Kafky." Celkem napsal dvanáct knih, v češtině vyšly Gumy (1964), Žárlivost (1965), Za nový román (1970), Dům milostných schůzek (2004).

Robbe-Grillet též přednášel na několika vysokých školách v Evropě, ale i v USA. I v pokročilém věku nepřestával tvořit. Důkazem je kniha z roku 2001 La Reprise, kterou francouzská kritika přijala s nadšením (česky vyšla v roce 2006 pod názvem Repríza). A v roce 2003 dostal též na Letní filmové škole v Uherském Hradišti výroční cenu Asociace českých filmových klubů.