Ze kterých pohádek jste tentokrát čerpal?

Spojil jsem dvě dohromady – O Matějovi a Majdalence a Jak princezna hádala až prohádala. Držel jsem se hodně předlohy, protože obě napsal moc hezky Jan Drda. Takže i ty hádanky, které princezna dává a dostává, jsou ve filmu stejné jako v knížce. V obecnějším smyslu lze říci, že už od Princezny Jasněnky stavím pohádky pořád na stejném půdorysu, který mě naučil Bořivoj Zeman: klasická pohádka s moderními prvky, jednoduchá, přehledná. Žádná psychologie ani filozofie do ní nepatří, musí to být průzračný tvar.

Myslíte při psaní a natáčení na to, jak staré bude publikum?

Samozřejmě. Nejkrásnější hádanka je určena dětem od mateřských škol po první stupeň základních škol s tím, že samozřejmě myslím i na rodiče, kteří přijdou do kina s dětmi. Kromě hlavního konfliktu, který je napsaný tak, aby mu porozuměli i předškoláci, jsou tam tedy i podtexty, které se týkají současného života, takže by si měli přijít na své i dospělí. Pokud jde o jazyk, píšu jednoduché věty, které nesou hlavní informaci a nemají žádné zbytečné kudrlinky. Těmi totiž děti jen ztrácejí pozornost. Jde mi také o to, ukázat a tím vlastně uchovat v paměti některé lidové zvyky. A nechci děti děsit, jde mi o to, aby třeba loupežníky viděly spíš jako trumbery než strašlivé zloduchy.

Trochu mě až překvapilo, že jsem u Nejkrásnější hádanky neměla pocit nedostatku peněz ani času, je výpravná, působí velkoryse. Byl jste s podmínkami spokojen?

Vlastně ano. Potřeboval jsem 40 natáčecích dnů, což producenti respektovali, a i když ještě některé další scény bych raději točil v plném slunci, ale nemohl jsem už na něj čekat, v zásadě jsem mohl pracovat podle svých představ.

Vaše pohádka je přesto hodně prozářená sluncem.

Však jsem také chtěl natočit slunečný film! Mám rád teplo, slunce, hodně světla, a tak točím zásadně v létě, a snažím se přenášet letní pohodu do filmu, chci, aby doslova sálala z plátna. A není to samozřejmě jen v počasí. Už předloha je pohodová, čtyři hlavní postavy jsou vlastně současní mladí lidé, blízcí divákům. Všechno ostatní – zejména generál, hofmistr, dvorní dáma a loupežník Madlafous – je v nadsázce, stylizované do pohádkového humoru. Chtěl jsem, aby i kostýmy svítily a zářily a každý záběr byl zároveň pohledem do české krajiny a na české hrady a zámky.

Nejkrásnější hádanka má zajímavě netradiční, nevyzkoušené obsazení. Jak jste vybíral herce?

Nemám rád, když se obsazení opakuje, proto jsem kombinoval známé herce s neznámými, ale i u těch známých jsem například role Matěje a krále nabídl Janu Dolanskému a Ladislavu Potměšilovi, kteří nikdy nehráli v pohádkách! Ladislav Potměšil byl dokonce mou nabídkou překvapen, ale myslím, že příjemně, a on i Taťjana Medvecká, která hraje dvorní dámu, si chválili pohodu při natáčení, jakou prý ještě nezažili. V řadě ostatních rolí uvidí diváci nové tváře. Poprvé před kamerou je třeba Mirek Hrabě v roli Ondry, mnoho zkušeností nemá ani princezna Veronika Kubařová – i když tu si mohou vybavit třeba pozorní diváci Rafťáků. Po letech jsem se také sešel s Pavlem Kikinčukem, který hrál Šimona Pláničku v komedii Slunce, seno, jahody, a teď hraje hofmistra. Pavel má v Plzni s manželkou divadélko Pluto, a právě v něm jsem našel asi osm herců – například Přemysla Kubištu, který hraje generála, nebo Taťanu Krchovovou pro roli Majdalenky.

Baví vás po těch letech ještě pořád psát a točit pohádky?

Baví. Barrandov Studio, které je producentem Nejkrásnější hádanky, mě už teď vyzvalo natočit další, a tak přepisuji pohádku Boženy Němcové Spravedlivý Bohumil. Tu ale musím hodně změnit, protože to je spíš takový katolický pohádkový horor, a já chci, aby byla veselejší, radostnější. Ony totiž české pohádky získaly vlídnost a humor až díky Ladovi, Drdovi, Kožíkovi, Čtvrtkovi a Kubátové, dřív byly mnohem temnější, krutější. A já točím filmy pro lidi, chci, aby se k mým pohádkám i komediím rádi vraceli, což se naštěstí daří. Nechtěl bych dělat filmy, které diváci vidí jednou a stačí jim to navždy.