Obrázky vypadají hezky, jak jste s natáčením daleko?

Natočili jsme všechny hrané scény, teď je budeme doplňovat uměle vytvořenými postavami z pohádkového světa.

Proč jste se rozhodl pro tuto náročnou technologii, když jste tehdy „vystačil“ s výbornými herci i pro svět čar a kouzel?

Jednak s tím nápadem za mnou přišli moji současní spolupracovníci ze studia počítačové animace Designbros, jednak se tentokrát pohybujeme ve světě, kde není jen ředitel nebo školník, ale také draci, jako číšník obsluhuje kostlivec, na Pohořelci pravidelně straší chlupáč, který dosud v žádné pohádce neexistuje. Proto jsme všechny pohádkové postavy vytvořili uměle v 3D a budeme je dodávat do scén, které jsou již natočené Třeba malá Saxanka má partnera raráška Krakavouse, což je takový rošťák a věčný poštívač lumpáren, který se s ní skamarádí a zavede ji do světa pohádek.

Hraní bez partnera, který se bude teprve do filmu přidávat, muselo být pro dítě velmi náročné. Jak jste vlastně našli Saxanku?

Po několika rozsáhlých konkurzech jsem vybral Helenu Nováčkovou, která mě jednak zaujala zjevem, jednak hned napoprvé dobře reagovala. Samozřejmě pro ni bylo těžké třeba soustředit pohled do místa, kde bude stát určitá postava, ona na ni mluví, ale ta postava tam zatím není. Ale zkoušeli jsme, naučila se to a nakonec jsem s jejím výkonem spokojen.

Jak vy sám se perete s nejmodernější technologií?

Pořád se s ní seznamuji, ale protože jsem režisér, a ne animátor, podstatné je, že vím, co mohu od animátorů požadovat a co oni mohou odevzdat. Teď se ještě dotvářejí některé postavy, natáčíme pohybové zkoušky, nejdůležitější bude mimika. Je před námi rok práce.

Může na Saxanu přijít i divák, který nikdy neviděl Dívku na koštěti?

Jistě, je to příběh sám o sobě, který začíná tím, že školačka 2. třídy Saxanka najde doma relikvie, z nichž pochopí, co dosud netušila: že maminka byla kdysi čarodějnice a dědeček je netopýr, který pořád ještě žije v pohádkovém světě. Víc bych zatím nerad prozrazoval, snad ještě jen tolik, že Saxanka učiní mnohé pro záchranu toho světa, protože se jí podaří využít vdavekchtivosti své tety, která se tam shodou okolností také ocitne. Hraje ji Jiřina Bohdalová.

V Berlíně respektive v celém Německu jsou vaše pohádky v čele s Třemi oříšky pro Popelku a seriály jako Arabela nebo Létající Čestmír stejně populární jako doma. Projevuje se to v zájmu o Saxanu?

Samozřejmě. Už skoro rok mám nabídku, aby měla Saxana německou premiéru v Lipsku, už teď mám pozvání na chemnitzský festival, který je mezi přehlídkami dětských filmů bezmála srovnatelný se Zlínem. A když jsem se v pořadu o Popelce v televizi Mitteldeutsche Rundfunk (MDR) zmínil, že připravuji Saxanu, diváci okamžitě reagovali v dopisech a žádostech o autogram: že znají Dívku na koštěti a že se těší. Už projevil zájem německý, rakouský a švýcarský trh a nepochybně se přidá přinejmenším skandinávský, kde jsou naše, to znamená moje a Macourkovy filmy velmi populární.