Petr Fiala nás provádí svým světem čtyřícátníků bydlících v panelácích s vtipem i hlubším vhledem filozofujícího písničkáře. Hledají „čakru mezi paletama v makru“ a chce se jim žít, jenže „život je mrazivá hra“. Nakonec se ale vždycky objeví „nějaká holka před kinem“ nebo na autobusáku a všechno se zdá být v pohodě. Optimismus se pak v závěru desky zvrhne v černý humor, to když si pro autora přijíždí „dubový taxík“.

Texty byly a jsou nejsilnější stránkou Mňágy. I když se na nové desce možná až příliš chrlí slova a některé písně by se daly proškrtat, Fialův svět má určitě své kouzlo a jeho věrní starší fanoušci by měli být i tentokrát spokojeni.

Při poslechu celého alba Na stanici polární v kuse se ale nelze vyhnout dojmu, že všechny písničky jsou až příliš podobné, a pokud by se mělo měřit stejným metrem domácím i světovým skupinám (a to by se mělo), mňágovská jednoduchost může začít maličko nudit.

Mňága a Žďorp: Na stanici polární, EMI 2008