Článek
Do hlavního města se vrátili po dvou letech, kdy tehdy odehráli famózní show pod širým nebem. Oproti tomu bylo prostředí sálu stísněné, dlouhá nudle, v níž se dá snadno ztratit kontakt s podiem. Prostorový handicap odbourával zpěvák a kytarista Karl Hyde ve flitrové košili, sugestivní projev přitahoval pozornost publika k jeho dynamickému tanečnímu divočení a teatrálním gestům. Za velkými mixážními pulty působil jako excentrický kazatel.
Přestože klasikové taneční hudby přijeli představit novou desku s názvem Oblivion with Bells, příliš prostoru se novým songům nedostalo. Linie koncertu se spíš táhla retrospektivně. Tu se jelo na rozbouřené vlně tvrdého techna, tu na deep housu, pak se proud zklidnil a přenesl nás jakoby do chilloutového kanape, kde zpěvem a kytarou ukolébával Hyde.
Zkumavky plné krvy a duhová tykadla
Jeho meditativní hlas vyvažoval rozjeté hitovky jako Everything, Everything, Jumbo, Dark and Long. Ani tento koncert se neobešel bez nejznámější skladby, kultovní Born Slippy. Proslavené písně remixovali v pozadí Hydeovi parťáci Rick Smith a Darren Price.
Scéně chyběla hypnotická čarovnost a dominantní projekce byla sice nápaditá, ale nevýrazná. Ke konci pódium nečekaně obsadily vysoké nafukovací sloupy, připomínající obrovské zkumavky plné krve nebo duhová tykadla, občas se kácející k zemi (symbolizovaly snad úpadek společnosti?).
Underworld i tentokrát potvrdili, že se stále drží na vrcholu, že jim nechybí elektrizující kuráž. Ta ovšem jakoby dospěla v harmonizující hudební balzám.