Když jsme hovořili před dvěma lety o tehdy nové desce Dutý, ale free, byl jste zamilovaný a optimistický, stejně jako to album. Trvá ten stav dodnes?

Všechno trvá, je to čím dál tím lepší a navíc si myslím, že mě to mění. Přestal jsem být líný a zabývám se takovými věcmi, jako je regrese a podobně. Pozoruju se a snažím se vymýtit neskutečné chyby, které jsem dělal.

Vyšel jste na duchovní cestu?

To zní, jako bych nastoupil do nějakého ústavu nebo vstoupil do sekty. Spíš bych řekl, že se snažím chovat co nejméně jako blbec. Snažím se najít odpovědi na otázky, proč tu jsem, co tu dělám, proč jsem žil s někým, proč jsem teď s někým jiným a podobně.

Uvažujete dnes jinak, než jste uvažoval například před pěti lety?

Uvažuju zásadně jinak, ale nepřišel jsem na nic převratného. O převratných věcech čtu nebo se bavím s lidmi, kteří těmto zákonitostem rozumějí. Přicházím tak na způsob nazírání na život, který mi vyhovuje. Dříve jsem byl zvyklý říkat, že se strašně snažím, ale nejde mi to. Dnes vím, že jsem nechtěl.

Psaly se vám díky tomuto poznání písničky na novou desku lépe než v minulosti?

Psaly, to je pravda. Ale sebekriticky si myslím, že jsem napsal dost dlouhé texty a deska je zaplácaná slovy. Chybí jí zkratka nebo jednoduchý slogan. Vím to, ale nebyl jsem schopen s tím hnout. Příště se na sebe budu snažit být víc přísný a budu se bavit i nějakými hříčkami. Písničky na desce jsou všechny nové, nenahrávali jsme žádné vykopávky nebo skladby ze šuplíku. Vznikly za půl roku, potom jsme je půl roku chystali a nakonec jsme je za pár dnů ve studiu nahráli. Byla to pro mě docela snadná práce.

Zdá se mi, že jste si poprvé jako autor textů připustil stárnutí.

Spíš než že člověk umře a jak umře, je pro mě důležitější, jak se k tomu konci dohrabe a co při tom zjistí. Život je v podstatě taková příprava na smrt. Každý z nás ví, že umře. Nikomu se moc nechce a už vůbec nikdo neví, co bude potom. Bavím se tím, jak by se asi lidi chovali, kdyby to věděli.

Myslíte si, že by se chovali lépe?

Určitě by se chovali jinak. Hovada by se možná chovala lépe, protože by viděla sama sebe v nějakém gulagu. Těžko říct.

Jak byste se choval vy?

Snažil bych se už nedělat takové množství chyb, jaké jsem udělal. Poslouchal bych sám sebe a snažil se být víc v kontaktu se sebou, ne v sobě od raného dětství zašlapávat pocity kvůli tomu, abych přežil. Choval bych se tak, abych neměl stejný ksicht v době, když se mi daří, i když se mi nedaří.