Pohled na klasickou látku o přemnožení krys v Hammeln, nejprve těch hlodavých a posléze těch v lidské podobě, považuji za kašparovsky originální. Pro Dykovo zpracování staré německé legendy zvolili novou dramatizaci Johany Součkové. Podržela básnivost Dykova jazyka a inscenátoři ji rozšířili o metaforičnost scénickou.

Inscenační básnivost zdůraznila scénografka a kostymérka Tereza Šímová ústředním motivem oscilujícím mezi naivisticko surreálným plátnem na šikmě, která se v některých scénách stává horizontem. Dalším výrazným scénickým prvkem je pak vodní příkop, řeka - s vodou očišťující člověka od hříchu, město od lidské špíny.

Pro titulní postavu pozvali Kašpaři talentovaného Martina Hofmanna, který zaujal už v absolventském představení DAMU v Büchnerově Vojckovi i v Rokoku (Smrt obchodního cestujícího) nebo v Pražském komorním divadle (The Bandits). Krysaře obdařil trpělivostí, touhou, vůlí k nepokořitelné svobodě, váhavostí k pomstě, ke které ho nakonec přiměje až bezuzdná nabubřelost posvěcující křivdy.

Vedle něj vyniká Monika Zoubková v roli Agnes, která zaujala ve studentských produkcích na brněnské JAMU. Její klamaná a zrazující dívka je obdařena vroucností i potřebnou vášnivostí, zejména v jedné z nejbásnivějších erotických scén současného českého divadla; právě v očistné vodě.

Z ostatních postav Dykova příběhu lze vyzvednout Seppa Jörgena Petra Lněničky, Kristiána Marka Němce, Gottlieba Frosche Tomáše Kargera a Černou Lízu Evy Elsnerové. Principálovi Jakubovi Špalkovi ovšem nelze nevytknout šumlování a přečasté přeřeky.

Po premiéře na sklonku května bude Krysař docela určitě jedním z pilířů repertoáru Spolku Kašpar v nové sezóně, která už buší na dveře.

Kašpar v Divadle v Celetné - Viktor Dyk: Krysař. Dramatizace a dramaturgie Johana Součková, režie Filip Nuckolls, scéna a kostýmy Tereza Šímová, hudba Petr Malásek.