Hlavní obsah

Příběh Popelky, co naučila děti znovu číst

Právo, František Cinger

Loučením téměř třicetiletého Harryho Pottera a jeho ženy Ginny s dětmi Lily, Jamesem a Albusem, které právě odjíždějí do školy směr zámek Bradavice, se nejspíš definitivně uzavřelo desetileté dobrodružství sedmidílné série Joanne Kathleen Rowlingové (1965). Fenomén sirotka Harryho, který „měl oči za brýlemi zářivě zelené a na čele pod vlasy jasně viditelnou tenkou jizvu, která tvarem připomínala klikatý blesk“, přinesl renesanci knihy, jemuž pravda, v našem mediálním světě, pomohly (a nadále budou) filmové příběhy.

Foto: Jiří Janda, ČTK

Před zahájením prodeje posledního dílu Harryho Pottera se u vchodu do knihkupectví tísnily desítky lidí.

Článek

Přesto se ukázalo, jak moc čtenáře na celém světě fascinuje příběh Dobra a Zla, který dokázala nezaměstnaná učitelka a sekretářka vepsat do zákeřného boje „nejobávanějšího černokněžníka“ lorda Voldmemorta, který zavraždil Lily a Jamese Potterovi a definitivně hodlal zvítězit smrtí jejich syna Harryho.

Dnes je jasné, že si autorka rozvrhla hned na začátku hlavní rysy zamýšleného cyklu. Dokázala spojit realitu symbolizovanou londýnským nádražím King´s Gross, odkud Potter odjížděl, se světem fantazie. Podnítila čtenářskou tvořivost, po celém světě vznikly fankluby, děti si kreslí mapy kolejí Zmijozelu a Nebelvíru, přijímají za své kouzelné hůlky, brýle i klobouky.

Milují vrstevnaté charaktery Albuse Brumbála, lesníka Hagrida, obojetníka Snapese ad. Přitom svět v podání Rowlingové není černobílý, nezavírá oči před záští a cynismem lidí, projevuje smysl pro humor.

Kniha o smrti

Dnes víme, že začala psát ve chvíli, kdy její matka na Silvestra 1990 zemřela po desetiletém boji s roztroušenou sklerózou a ona se rozhodla, že „její“ hrdina také přijde o rodiče. „Mé knihy jsou z velké části o smrti,“ řekla pro časopis Tatler. „Začínají smrtí Harryho rodičů. Pak tu je Voldemortova posedlost zvítězit nad smrtí a jeho snaha o nesmrtelnost za každou cenu… Tolik rozumím tomu, proč chce porazit smrt. Všichni se jí bojíme.“ Pojednou přidala další rozměr příběhu, kde si i dospělí přicházejí na své.

Ne všechny ohlasy byly kladné. Přísní kritici viděli „outsidera“ Dickensovy ambice velkého plátna, katolíci bez špetky fantazie zvedli po staletích prapory boje „proti čarodějnictví“. Kardinál Joseph Ratzinger, který v roce 2003 netušil, že se stane Benediktem XVI., příběhy odsoudil, protože „rozvracejí křesťanského ducha“. Katolická střední škola v Melbourne nebyla jediná, kam nesměly. „My katolíci považujeme čarodějnictví za špatné, zatímco Rowlingová je prezentuje jako zcela korektní a dobré,“ pravil její ředitel. Nedorozumění, omezenost, dogmatismus.

Není sporu, že zvlášť od třetího dílu sebekritičnost autorky značně ochabla, hlasy redaktorů pozbyly vážnosti a nosný příběh bobtnal a bobtnal. Zaplatila tak daň své slávě. I ti nejpřísnější hodnotitelé však nepřehlédli mimořádnou kvalitu překladu bratrů Vladimíra a Pavla Medkových, kteří v duchu nejlepších tradic českého přijímání světové literatury vytvořili kongeniální spojení světa pohádek, dobrodružného i společenského románu. Rozdíl vynikl ve srovnání s laickými, v době přísného hlídání autorských práv vlastně pirátskými překlady.

Svou knihu musela autorka bránit. Odmítlo ji vydat dvanáct nakladatelů! Poprvé vyšlo 5 tisíc, ale jen v Británii se první části prodalo 70 tisíc knih! Po narčení z plagiátorství přivedla Rowlingová k soudu živého svědka Iana Pottera, který dosvědčil, že si v dětství on i jeho sestra s malou Joanne hráli na čaroděje a kouzelníky. Díky za fenomén obrozující svět knihy. Je sympatické, že se autorka v obdobě příběhu chudé Popelky v roce 2003 poprvé ocitla na seznamu nejbohatších planety. Bude jistě stoupat po jeho žebříčku. A přemýšlet, jak se vrátit jako spisovatelka.

Reklama

Výběr článků

Načítám