Článek
V Čechách známe z Walesu především Stereophonics nebo Manic Street Preachers. Řekl byste, že je to dobrá reprezentace tamější scény?
To ani ne, velšská scéna je daleko pestřejší. Od tvrdých heavymetalových kapel přes komerční indie věci, jako jsou právě Stereophonics, po různé taneční a alternativní projekty. Takže bych nechtěl něco vyzdvihovat jako typické pro zdejší hudbu.
Jak se s odstupem dvou let díváte na vaše debutové album The Poison?
Bylo velmi úspěšné. Díky němu jsme se proslavili, začali cestovat po světě a hráli s úžasnými kapelami.
Jak se od The Poison liší nové album Scream Aim Fire?
Je různorodější. Tvrdé party jsou ještě tvrdší, melodické části jsou melodičtější. A myslím, že je všeobecně lepší. Lépe hrajeme a napsali jsme lepší písně.
Vidíte posun v textech?
Nyní jsem čerpal hlavně ze zkušenosti posledních dvou let, takže hodně písní je o životě na cestách a o tom, jaké je být daleko od domova. Také chci, aby texty byly blízké fanouškům. Třeba píseň Waking The Demon je o šikaně. Většina kluků ji zažije. Ta písnička je o chvíli, ve které se člověk rozhodne přestat to snášet.
Prohlásil jste, že singl Scream Aim Fire charakterizuje rčení „Zabij, nebo buď zabit.“ Takhle vidíte hudební průmysl?
Ano, mělo to ale souvislost nejen s hudebním průmyslem, ale vlastně s jakýmkoli profesním odvětvím na světě. Myslel jsem to tak, že když nejste na vrcholu, jste mimo hru. Takže je potřeba být tak dobrý, jak to jen jde.
Písně Bullet For My Valentine jsou dost temné a lze si je snadno představit jako soundtrack k hororovým filmům. Máte rád horory?
Jsem jejich velký fanoušek. Ale opravdu to nemá vliv na to, jaké píšu texty nebo písně. To ovlivňuje hlavně kapela.
V posledních dvou letech jste hráli s Metallicou, Iron Maiden nebo Guns N’Roses. Co vám ta zkušenost přinesla?
Byly to úžasné zážitky. Jsme hrozně pyšní, že jsme se toho mohli zúčastnit, a cítíme se poctěni. Díky tomu jsme si uvědomili, jak moc nás baví hrát, a také, že se jednou můžeme dostat na jejich úroveň. Posílilo to v nás lásku k naší práci.