Poctivě přiznává, že si „vypůjčil“ nápad Andreje Siňavského, který však až v lágru napsal svoje Toulky s Puškinem. Přesto vyvolaly vzrušené ohlasy: „Puškin přece takový nebyl.“ Zahrádkův přístup není tak razantní, má ctižádost vystihnout nejvýznamnější díla ruské prózy, glosovat jejich historické přijetí i vyznat se, jak je vnímal v proměně časů on sám.

Připomíná, že miloval cara Petra nejen proto, že vybudoval moderní Rusko, ale přivedl do něj jeho dědečka a povýšil ho do šlechtického stavu. Zahrádka vzpomíná na téměř šedesát let procházek s Puškinem po Carském Selu, nyní městě Puškinu, nebo na Černé loučce, kde se hrdý básník bil – čest mu byla nade vše.

Obdivuje Bulgakova, Mistra a Markétku, kde v mnohastylové formě vytvořil román spojující satiru, filozofické podobenství, romantický milostný příběh i nevázanou fantastiku. Inspirující jsou poznámky o Tolstém, Gogolovi, Šolochovovi, Gorkém.
Autor se hlásí ke generaci, která za 2. světové války zapichovala špendlíky na mapu Evropy a sledovala tak pohyb front. Vzpomíná na kralupské gymnázium, kde prof. Veselá měla na přelomu let 1944–45 program Deutsches Reich a přilehlá území a názorně aktualizovala svou látku.

Není divu, že mu byla blízká „válečná čtyřka“: Baklanov, Bondarev, Bykov, Bogomolov. A byl to Baklanov, autor románů Píď země a …neb mrtvi jsouce, hanby nedojdeme, kdo mu po roce 1968 napsal, že nepřijede, dokud jsou u nás sovětská vojska. Vůbec vzpomínky na blízké duše jsou nejpůsobivější. Školitelka Lydia Moisejevna Poljak, Bohumil Mathesius, Bohuslav Ilek, Viktor Afanasjev. I díky tomu víme, že Daniil Granin vydal v roce 2000 Večery s Petrem Velikým. Několik ruských intelektuálů v sanatoriu na pobřeží Finského zálivu diskutuje o Petrovi a pře se o jeho historické zásluhy. Možná námět pro překlad, ruská literatura si k nám už zase nachází cestu.

Miroslav Zahrádka: Toulky s ruskými spisovateli Oftis, Ústí nad Orlicí, 144 stran, 80 Kč