Naposledy jste v Praze oslnil mozartovským programem, nyní jste nastudoval díla Beethovena a Brucknera. Byl to váš výběr?

Ano, ale samozřejmě po konzultaci s vedením orchestru. Obou autorů si vedle Mozarta velice vážím, nejen v Rakousku a v Německu patří Beethoven i Bruckner k základním skladatelům 19. století. Oba dodávají orchestru jasnou identitu a pro dlouhodobější práci, kterou zamýšlím, je jejich interpretace nutná.

Jak bude nyní vypadat vaše spolupráce s Českou filharmonií, když jste přijal funkce šéfdirigenta ve Stuttgartu a v Pittsburghu?

Budu zde velice často, mnohem více, než by funkce hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie obnášela, to znamená více než tři týdny v roce. Jen na příští sezónu máme naplánovány tři koncerty a jeden zájezd do Německa a do Švýcarska. Při práci s ČF se chci soustředit více na středoevropský repertoár, který je pro ni základní. Hlavně na skladatele 19. století, jako jsou Mahler a Dvořák, a také na autory první poloviny 20. století.

Které Dvořákovy skladby připravujete?

Jeho symfonie, šestou a devátou, které jsou pro mě premiérou. Dosud jsem dělal jen jeho Violoncellový koncert.

Čeho si na filharmonicích ceníte?

Především toho, že v době globalizace zvuku orchestrů, kdy je někdy těžké od sebe světové orchestry rozeznat, si stále drží vlastní identitu, zvukovou kulturu, která je pro ně typická a už při prvním poslechu snadno rozpoznatelná. Myslím třeba hráče na dechové či žesťové nástroje vycházející z české školy, kterou my Rakušané tolik obdivujeme. Proto si práce s ČF tolik vážím.

Vaše jméno zní trochu česky. Máte nějaký vztah k Čechám či k Moravě?

V naší rodině se traduje, že jsme potomci českých Honěků, kteří přišli do Vídně v 19. století během napoleonských válek, ale žádné důkazy pro to nemám. Pamatuji se, že jsem se kdysi ptal dirigenta Václava Neumanna, a ten mi dokonce vysvětloval, od čeho slovo honěk pochází. Snad to má být nějaká stará míra. Ale mohu potvrdit aspoň to, že v rodině vždy existovala úcta k českým muzikantům. Stačí vzpomenout mého otce trumpetistu, který mi v mládí o hudbě hodně vyprávěl. Sám mám mnoho společného s českou mentalitou, které velice dobře rozumím.

Jak bude vypadat vaše americké angažmá a dokdy máte uzavřenou smlouvu?

V Pittsburghu zahajuji v září a pro první koncert nastudujeme Short Ride Johna Adamse a první symfonii Gustava Mahlera. Američané ode mne očekávají evropský přístup k hudbě i k práci s orchestrem. Chtěl bych tam zapůsobit hlavně na mládež. U orchestru bych chtěl mít více času na zkoušky, a ne jen dva dny, jak se v USA stává. Smlouvu mám do roku 2011.

A pak přijde Praha?

Byla by to pro mne obrovská výzva, ale nevím, co bude za tři roky. Kromě úkolů v USA mám ještě divadelní v opeře ve Stuttgartu a záleží také na tom, jaký bude za tři roky můj zdravotní stav. Ale ČF obdivuji, a bude-li mít management orchestru o mě zájem, chtěl bych s ní pracovat i dále na jakémkoliv místě.