Článek
Naposledy jste v Praze oslnil mozartovským programem, nyní jste nastudoval díla Beethovena a Brucknera. Byl to váš výběr?
Ano, ale samozřejmě po konzultaci s vedením orchestru. Obou autorů si vedle Mozarta velice vážím, nejen v Rakousku a v Německu patří Beethoven i Bruckner k základním skladatelům 19. století. Oba dodávají orchestru jasnou identitu a pro dlouhodobější práci, kterou zamýšlím, je jejich interpretace nutná.
Jak bude nyní vypadat vaše spolupráce s Českou filharmonií, když jste přijal funkce šéfdirigenta ve Stuttgartu a v Pittsburghu?
Budu zde velice často, mnohem více, než by funkce hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie obnášela, to znamená více než tři týdny v roce. Jen na příští sezónu máme naplánovány tři koncerty a jeden zájezd do Německa a do Švýcarska. Při práci s ČF se chci soustředit více na středoevropský repertoár, který je pro ni základní. Hlavně na skladatele 19. století, jako jsou Mahler a Dvořák, a také na autory první poloviny 20. století.
Které Dvořákovy skladby připravujete?
Jeho symfonie, šestou a devátou, které jsou pro mě premiérou. Dosud jsem dělal jen jeho Violoncellový koncert.
Čeho si na filharmonicích ceníte?
Především toho, že v době globalizace zvuku orchestrů, kdy je někdy těžké od sebe světové orchestry rozeznat, si stále drží vlastní identitu, zvukovou kulturu, která je pro ně typická a už při prvním poslechu snadno rozpoznatelná. Myslím třeba hráče na dechové či žesťové nástroje vycházející z české školy, kterou my Rakušané tolik obdivujeme. Proto si práce s ČF tolik vážím.
Vaše jméno zní trochu česky. Máte nějaký vztah k Čechám či k Moravě?
V naší rodině se traduje, že jsme potomci českých Honěků, kteří přišli do Vídně v 19. století během napoleonských válek, ale žádné důkazy pro to nemám. Pamatuji se, že jsem se kdysi ptal dirigenta Václava Neumanna, a ten mi dokonce vysvětloval, od čeho slovo honěk pochází. Snad to má být nějaká stará míra. Ale mohu potvrdit aspoň to, že v rodině vždy existovala úcta k českým muzikantům. Stačí vzpomenout mého otce trumpetistu, který mi v mládí o hudbě hodně vyprávěl. Sám mám mnoho společného s českou mentalitou, které velice dobře rozumím.
Jak bude vypadat vaše americké angažmá a dokdy máte uzavřenou smlouvu?
V Pittsburghu zahajuji v září a pro první koncert nastudujeme Short Ride Johna Adamse a první symfonii Gustava Mahlera. Američané ode mne očekávají evropský přístup k hudbě i k práci s orchestrem. Chtěl bych tam zapůsobit hlavně na mládež. U orchestru bych chtěl mít více času na zkoušky, a ne jen dva dny, jak se v USA stává. Smlouvu mám do roku 2011.
A pak přijde Praha?
Byla by to pro mne obrovská výzva, ale nevím, co bude za tři roky. Kromě úkolů v USA mám ještě divadelní v opeře ve Stuttgartu a záleží také na tom, jaký bude za tři roky můj zdravotní stav. Ale ČF obdivuji, a bude-li mít management orchestru o mě zájem, chtěl bych s ní pracovat i dále na jakémkoliv místě.
Výjimečné večery
Již jsme si zvykli, že každý pobyt rakouského dirigenta Manfreda Honecka v Praze spojený s koncerty České filharmonie je výsostným uměleckým činem. Nejinak tomu bylo i ve čtvrtek a v pátek, kdy dirigoval v pražském Rudolfinu náš přední orchestr, Českou filharmonii.
Kromě rakouského dirigenta byl další hvězdou koncertů sólista – německý houslista Frank Peter Zimmermann, který v prvé části přednesl Beethovenův Koncert D dur.
Známé dílo, které jsme nedávno slyšeli s ČF s Kanaďankou Leilou Josefowiczovou, podal bez romantizujících prvků, zdánlivě jednoduše v jednom celku – na rozdíl od Josefowiczové s neupravenými kadencemi – a dosáhl obrovského účinku.
Po přestávce uvedená Symfonie č. 4 Es dur rakouského skladatele Antona Brucknera patří k nejhranějším z jeho symfonií. Honeck se v ní soustředil na vystižení jejího neoromantického charakteru se smyslem pro stavbu celého rozměrného díla.
Jindy zdlouhavě působící skladbě se dostalo tentokrát velké rehabilitace, výkon orchestru vykazoval i velkou míru soustředění, což jindy právě u Brucknera postrádáme.
Česká filharmonie pod Honeckovým vedením – jednoduchým, bez přebytečných gest – doslova kvete jako při společných mozartovských kreacích v minulosti, a tak byli posluchači svědky výjimečného večera.
Orchestr si s dirigentem evidentně dobře rozumí, což se může potvrdit opět v dubnu, kdy pod Honeckovým vedením přednese díla Strausse, Beethovena a Hartmanna.
Orchestr si s dirigentem evidentně dobře rozumí, což se může potvrdit opět v dubnu, kdy pod Honeckovým vedením přednese díla Strausse, Beethovena a Hartmanna.