Pro diváky je brněnská výstava především atraktivní podívanou. Téma zátiší mělo v dějinách umění svoji delší tradici, znali ho už malíři v antice a dobou návratu se stala pozdní gotika a renesance. Proslulým se stalo zátiší Košík s ovocem malíře Caravaggia, které otevřelo cestu k italkému baroknímu zátiší. Kazlepka mapuje rozvoj tohoto tématu ve velkých centrech, jako byla Lombardie, Benátsko, Toskánsko, Řím a Neapol. Z každého tohoto regionu lze najít v našich domácích sbírkách zajímavé ukázky.

Celkem je tu šedesát obrazů, na nichž jsou zachyceny vzácné koberce, zralé plody, rozmanité květiny či hudební nástroje; působivá jsou zátiší s mrtvými nebo živými ptáky. Díla pocházejí z českých a moravských zámků, z Moravské galerie v Brně, Galerie výtvarného umění v Ostravě, několik obrazů bylo zapůjčeno z Národní galerie v Praze, ze Strahovské obrazárny i ze soukromých sbírek.

Zátiší nazývané latinsky „nature morte“, doslova „mrtvá příroda“, mělo u nás německé označení „stilleben“, což se do češtiny kdysi překládalo jako „klidožití“. Termín působí zvláštně, ale je faktem, že většina zátiší navozuje náladu harmonie, klidu a pohody. V Česku jeho rozšíření souvisí se sběratelskými zájmy císaře Rudolfa II., v 19. století pak patřilo k ozdobám mnoha šlechtických i měšťanských domácností.

České talenty

A právě zátiší v české malbě 19. století je věnována jiná zajímavá výstava, tentokrát v Severočeské galerii v Litoměřicích, kterou připravila historička umění Šarka Leubnerová a je otevřená souběžně s moravskou expozicí. Česká malba měla v tomto oboru řadu talentů.

Byl jím kupříkladu Josef Navrátil, který byl po několik let členem pražské Botanické společnosti, takže měl k vyobrazením melounů, fíků a ananasů nejen talent, ale i odborné předpoklady. Dalším velikánem v chronologické posloupnosti byl Karel Purkyně, kterého zaujaly četné lovecké trofeje, tedy mrtvá příroda doslova – nejčastěji jde o zátiší s ulovenými bažanty a koroptvemi.

A expozici uzavírá tvorba Antonína Slavíčka, který maloval ovoce i obyčejnou zeleninu se stejným pocitem malířské dravosti a opojnosti jako svoje monumentální výseky české krajiny.

Nejde však jen o tyto autory. Šarka Leubnerová připravila konfrontaci šedesát obrazů od čtyřiceti více i méně známých malířů, kteří měli vysokou profesionální úroveň a obstojí v konfrontaci se středoevropskou výtvarnou produkcí 19. století. Expozice vznikla ve spolupráci s Národní galerií v Praze, z jejichž depozitáře vystavená díla pocházejí.

V zahradě Armidině, Italské barokní zátiší v Čechách a na Moravě
Místodržitelský palác Moravské galerie v Brně kurátor Zdeněk Kazlepka
do 28. února 2008, denně kromě pondělí 10–18 hodin

Zátiší v malbě 19. století Severočeská galerie v Litoměřicích
kurátorka Šarka Leubnerovádo 17. února, denně kromě pondělí 9–12 a 13–17 hodin.