Grünewald, vlastním jménem Mathis Gothardt Neithardt (1475/80–1528), vášnivý, expresivní a originální svými fantazijními vizemi, se vždy jevil jako nepochopený samotář. Výstava, probíhající souběžně v Německu a ve Francii, však ukazuje, že svým uměním zaujal už současníky a měl na ně obrovský vliv. Jeho výtvarné nápady oslovily další malíře, ale i sochaře a řezbáře.

V Colmaru je po dlouhé restauraci kompletně zpřístupněn Isenheimský oltář. Dílo bylo původně určeno do interiéru klášterního kostela, který sloužil jako špitál pro lidi trpící kožními chorobami. Grünewald je musel přímo uhranout svým Kristem, který je poset četnými ranami a vypadá jako skutečná mrtvola zavěšená na kříži. Snad nemocným pohled na trpícího Spasitele dodával více odvahy k překonání vlastního trápení.

K tomuto oltáři se koná poprvé ve Francii samostatná výstava s bohatou uměleckohistorickou i restaurátorskou dokumentací. Celek tvoří dohromady deset obrovských malovaných desek. Jde o umělecký zázrak srovnatelný co do významu s freskami Michelangela v Sixtinské kapli v Římě nebo oltářem bratří van Eycků v Gentu.

Inspiroval Picassa i expresionisty

Grünewald jím inspiroval i moderní umělce, jako byl Pablo Picasso nebo Francis Bacon. Němečtí expresionisté, počínaje Beckmannem, se k němu jako duchem spříznění umělci přímo „modlili“.

Výstava v Karlsruhe dokumentuje na 160 exponátech umění Grünewalda i tvorbu jeho vrstevníků – malířů, grafiků i sochařů (mezi zápůjčkami z desítek světových muzeí jsou i obrazy z Moravské galerie v Brně). Organizátoři se snaží poukázat zejména na rozdíl mezi Grünewaldem a Dürerem. Dürer se inspiroval současnou italskou renesancí, zatímco Grünewald hledal svoje kořeny ve středověké německé mystice.

Souběžná expozice v Colmaru a Karlsruhe končí 3. března, poté se část exponátů přenese do Národní galerie v Berlíně, kde má být od 13. března do 1. června poprvé vystaveno Grünewaldovo kompletní kreslířské dílo.