Málokdo však ví, že se měla stát partnerkou Jana Wericha ve filmu Císařův pekař a Pekařův císař a že roli už zkoušela. Roli Sirael jí ve Werichově verzi Golema nabídl režisér Jiří Krejčík, po jeho výměně za Martina Friče ale byla místo ní obsazena Nataša Gollová.

Píše o tom Luboš Nečas v knize „Irena Kačírková, krásná, ale nešťastná“, kde s citem líčí bolestnou cestu české herečky přirovnávané doma k Sofii Lorenové. Irenina maminka Julie, rozená Menschiková, se narodila v Norimberku, tatínek ve Vídni. Byl synem vyhledávaného mistra krejčího, takže nebylo divu, že po přestěhování tříčlenné rodiny do Ostravy se jeho Kožešiny staly proslulým salónem.

Po maturitě na gymnáziu se chtěla věnovat herectví. Před létem 1944 se dostala na pražskou konzervatoř, totální válka ale všechna divadla zavřela. Touha hrát zvítězila. Krejčíkův film Svědomí (1948), v němž pojišťovací úředník nešťastnou náhodou při nehodě zabije chlapce a zvažuje, zda se přiznat, byl jejím třetím snímkem. Jako vzdělaná, několika jazyky hovořící mladá žena absolvovala v letech 1948–1949 dva semestry vznikající DAMU.

Do úspěšné kariéry zasáhla StB

Vztah se scenáristou J. A. Novotným skončil v roce 1950 sňatkem. Po necelých dvou letech se manželství rozpadlo, ale sedmadvacetiletá maminka byla šťastná z narození dcery Kristiny.

Největší hereckou éru Kačírková prožila v Městských divadlech pražských s režiséry Alfrédem Radokem a Otou Ornestem, s hereckými kolegy Václavem Voskou, Eduardem Cupákem, Josefem Bekem, Marií Rosůlkovou či Danou Medřickou. V roce 1958 si ji Josef Svoboda vybral jako konferenciérku programů na Expo v Bruselu. Podmínkou StB bylo podepsat spolupráci, sledovat kolegy a donášet na ně. Irena Kačírková odmítla. Následovalo období, které jí přineslo těžko popsatelné trápení. Pocit důstojnosti jí v polovině sedmdesátých let poskytl televizní seriál Lekce francouzštiny, který natáčely s Marií Drahokoupilovou a dvěma Francouzi.

Byla nesmírně kamarádská, říká herečka Libuše Švormová

S rakovinou, která se objevila po narození vnuka Kryštofa počátkem 80. let, bojovala statečně a v ústraní. „Irena velmi mátla svým zjevem. Vypadala jako dáma, chovala se jako dáma, a proto ji spousta lidí považovala za nedostupnou, snad i nafoukanou, a podle toho si o ní dělali úsudek,“ zaznamenal autor vyznání Libuše Švormové. „A přitom ona byla nesmírně kamarádská, někdy až chlapsky přímá a přátelská. Navíc i v tom hereckém dámském kolektivu, kde by se samozřejmě našla i nějaká její profesionální rivalka, byla velmi oblíbená…“

Luboš Nečas: Irena Kačírková, krásná, ale nešťastná Euromedia Groupk. s. – Ikar, 200 stran textu, 68 stran fotopřílohy