A vskutku nešlo o nějaký reklamní tah, kdy osobnost první dámy české opery Evy Urbanové doplní "odbyté veličiny", byť by v minulosti na světových jevištích zpívaly ostošest. Právě naopak.

Koloraturní sopranistka korejského původu Yungok Shin patří ve svých pětatřiceti mezi nejaktivnější sólistky MET, kdy jde z jedné velké role do druhé pod taktovkou největších dirigentských es současnosti. Nejinak tomu je u altistky Janice Taylorové, která je pro svoje vynikající posazení hlasu i ve svých padesáti stále žádanou sólistkou zmíněné scény.

Za doprovodu Orchestru opery pražského Národního divadla řízeného zkušeným Ondrejem Lenárdem přednesly zmíněné dámy atraktivní árie i duety z oper italské, francouzské a české provenience. Na konto výkonu orchestru ND lze konstatovat, že byl až překvapivě vyrovnaný - těleso bylo zkrátka pečlivě připraveno. Takže i tak nelehké sousto, jakým je předehra ke Smetanově Libuši, vyznělo na úrovni kvalitního koncertního tělesa.

Zahájila Urbanová

První "áriovou" půli večera otevřela Urbanová Miladou ze Smetanova Dalibora a uzavřela Adrianou z Cileovy Adriany Lecouvreur. Rozhodně potvrdila svou neotřesitelnou vedoucí pozici na našem operním nebi a nakonec i potěšila vývojem ve stylu svého přednesu. Nedopouští se už "efektu pro efekt", kdy dokázala zlomit klenbu fráze skvostným, ale nelogickým pianissimem, ale slouží hudbě a ví, v čem spočívá belcanto. V logice, která vychází z přirozené muzikality.

Urbanová posluchačům na druhém zámeckém nádvoří nabídla během večera ještě strhující dramatické duety s Taylorovou z Ponchielliho Giocondy a Cileovy Adriany Lecouvreur. Celý večer pak naše hvězda zakončila Měsíčkovou árií z Dvořákovy Rusalky, kterou obdařila pohádkovou křehkostí a zároveň civilností.

Yungok Shin zaujala Donizettim a Bellinim

Korejka se zase nejvíc blýskla Norinou z Donizettiho Dona Pasquala a Elvírou z Belliniho Puritánů, kde zvedla auditorium ze židlí tím, s jakým mistrovstvím zvládá sebenáročnější koloratury i širokodeché belcantové árie. Dech brala intonační přesnost, s jakou "zapípala" ve vražedném tempu kudrlinky, stupnice i rozklady až do tříčárkovaného es. V přídavcích se s publikem rozloučila Pucciniho Giannim Scicchim.

Taylorová zase zářila svým sonorním, hobojově zabarveným altem zejména v repertoáru ze sladké Francie (Saint-Saens, Delibes, Offenbach), v přídavku své vystoupení uzavřela nejslavnější árií z Bizetovy Carmen.

Podtrženo a sečteno: krumlovští viděli a slyšeli koncert roku.