Je to vrchol vskutku mohutného ledovce, jehož základna čítá podle odhadu odborníků z pražské ARTAMY na 1700 inscenací. To je číslo, nad nímž sousedské evropské země kroutí nevěřícně hlavou. Je však reálné. Amatérské divadlo má u nás velkou tradici a - co je lepší - i neméně živou současnost.

To potvrdil i letošní Hronov, na němž měla překvapivě převahu klasická činohra, polovinu programu tvořily inscenace z poděbradského FEMADU a Divadelní Třebíče. A valná většina z nich se držela buď přímo klasické předlohy nebo ji alespoň adaptovala.

Černí šviháci zaujali autorskou komedií

Jedinou vskutku původní hrou byli Tejklovi Amatéři souboru Černí šviháci z Kostelce nad Orlicí, kteří si zaslouženě odnesli neoficiální festivalovou cenu, Zlatého Aloise (Hronov je přece rodištěm Aloise Jiráska!), udělovanou hlasy přítomných divadelních odborníků. Získali ji jak za text funebrácké komedie s drsně černým humorem, tak za autentické herecké kreace "šviháků".

Letošní Hronov kladl především otázky po smysluplném přepisu klasických textů (Děvčata aneb Krvavá suita, Faidraricie), poetiky jejich uchopení (Romeo, Julie a tma, Inu, mládí je mládí) i po způsobu herectví, jež se na Hronově prezentovalo v širokém spektru od tradiční interpretační psychologické podoby až po fyzické herectví.

Inspirace z ciziny

Skutečnou inspirací pro domácí soubory byli zahraniční hosté - ať už nápaditě divadelně uchopená Žena z písku souboru z německého Lörrachu, snově poetický a vizualizovaný Medvěd litevské Aglii, anebo hravě vylehčený přepis povídky Na jednom dvorku slovenské klasičky Boženy Slančíkové-Timravy.

Význam dílen

Hronov, to ale nejsou jen představení, ale také dílny, semináře a diskusní kluby. Pod vedením zkušených lektorů pracovalo ve dvanácti dílnách na dvě stě padesát mladých divadelníků - učili se ovládat hlas, gesta, pohyb, ale i prostor či jevištní techniku. Hronov je něco jako divadelnické rodinné stříbro. Kde ve světě naleznete přehlídku s více než sedmdesátiletou tradicí? Potěšitelné je, že toto stříbro bude leštěno i nadále. Ministr kultury Pavel Dostál slíbil festivalu podporu, město Hronov chystá změnu v organizaci, doufejme, že bude ku prospěchu.

Při vší chvále domácích hostitelů je totiž co zlepšovat. Kromě těch, kteří pečují o příliv hlučných divadelníků až do roztrhání, je tu stále ještě dost jiných, jež festival nevyvede z prázdninového klidu a kteří striktně dodržují zavírací hodiny, ba i inventuru si na festivalové dny naplánují. Je to ale i jejich (podnikatelská) škoda.