Na výstavě je zastoupeno 31 fotografů, klasiků i žijících autorů, jejichž práce se nějakým způsobem vztahují k otázce „Kdo jsme?“. Rozsáhlou expozici rozdělili kurátoři Josef Moucha a Helena Musilová do šesti kapitol: Podoby sebevědomí (portréty), Zlom epochy (česká fotografie v době druhé světové války), Reminiscence (čeští Židé), Terény domova (krajina a dokument v krajině), Obrazy existence (každodennost ve druhé polovině minulého století) a Monoskopy (symbolické znázornění současnosti). Časovými mezníky výstavy jsou vznik samostatného státu a vstup do EU.

Pečlivě a dlouho připravovaná výstava každopádně stojí za návštěvu, už proto, že zde uvidíme zvětšeniny Drtikola, Hochové, Koláře, Koudelky, Reichmanna, Tmeje a mnoha dalších. Pravdou je, že velké kurátorské projekty v sobě vždy nesou jedno nebezpečí: jejich výstavní koncept mimoděk soutěží s hloubkou a naléhavostí obsažených v dílech vystavujících autorů.

Ani v tomto případě si nejsem jist, zda jistě zajímavé, zároveň poněkud módní a neurčité studium identity – národní i individuální, idealizované i syrové – dává vystavenému souboru vesměs vynikajících fotografií vyšší rozměr o stejné naléhavosti, jakou v sobě nese většina vystavených děl. Spíše než jako zásadní svědectví o našem zmateném sebeurčování je asi dobré výstavu chápat jako netradiční tematickou přehlídku napříč důležitými mezníky české fotografie.

Černý humor 

Nejzřetelněji z vystavených prací totiž vyvstává právě identita české fotografie. Vytváří ji humor, často černý, smysl pro absurditu a surreálno, existenciální přesah a vnitřní pravdivost, v mnoha případech stvrzená osudem autora. To jsou kategorie, které například anglosaská tradice, sázející spíše na intelektuální konstrukt, anekdotu a provokaci, většinou postrádá. Pokud snad měla poslední, šestá výstavní kapitola symbolizovat přehozenou výhybku, zdá se mi to ještě poněkud předčasné.

Závěrem je třeba připomenout, že výstava měla původně slavnostně otevřít nové prostory Pražského domu fotografie v Revoluční ulici v Praze. Dům umění města Brna tak pražské instituci znovu pomohl, stejně jako před rokem s výstavou významného fotografa agentury Magnum Carla de Keyzera Zóna, která se do Prahy vůbec nedostala. Také na výstavu Fotogenie identity si pražské publikum zatím musí zajet do Brna, anebo si alespoň pořídit výpravný 360 stránkový katalog, který k výstavě vydal Pražský dům fotografie ve spolupráci s nakladatelstvím Kant.

Fotogenie identity/Paměť české fotografie Dům umění Brno
výstava se koná v Domě pánů z Kunštátu, Dominikánská 9, do 10. 2. 2008