Knižnímu trhu jednoznačně vládnou příběhy

Prvenství Michala Viewegha dokazuje, že má stabilní čtenářskou obec. Navíc jeho Andělé všedního dne s tématem smrti i s pozdě vyslovenými otázkami bližních, zda se k zemřelým lidem chovali dobře, mají širší platnost.

V žebříčku dominují velká jména světové prózy. Milan Kundera s Nesnesitelnou lehkostí bytí přesvědčil i po čtvrtstoletí, že literatura má kouzlo sama o sobě, bez vnímání aktuálních politických souvislostí. Brazilec Paulo Coelho s příběhem dívky Athény zdůrazňuje hledání kořenů rodiny a především vlastní osobnosti. A Wilbur Smith se ságou ze starého Egypta dokazuje zájem čtenářů o „velká plátna“.

Při trvalých úspěších Roberta Fulghuma člověka zamrzí, že podobný žánr fejetonů, glos psal Miroslav Horníček už dávno, ale přece jen hranice jazyka a tehdy i zemí daly časem šanci jinému mistrovi prózy.

Úspěch Haliny Pawlowské dokazuje, že koláž různých žánrů podpořená popularitou osloví také. Své čtenáře si uchovávají autoři špionážních thrillerů (Forsyth), fantasy s nádechem historické prózy (Tolkien, Pratchett) i detektivek (Christie a Francis).

Z české prózy nevypráví Formanová v novele o současné Americe jen o „americkém snu“ svých hrdinů, ale také o hledání sebe sama, o překonávání pochybností a „zátěže“ minulosti. Šulc oslovil milovníky válečné literaturty i zájemce o historii, atentát na Heydricha stále vzrušuje. Šabach a Frýbová pokaždé zaujmou. Takže mě nejvíce překvapilo 11. místo knihy o bývalém vládci českého podsvětí Františku Mrázkovi, jehož zabil nájemný vrah. Lidé se chtějí bát, ale i zasmát, jako v případě šestého pokračování autora jménem Ostravski Ostravak.