Snímek Bahmana Ghobadiho procestoval všemi světovými festivaly, třebaže jde o film točený na koleně, svým způsobem minimalistický, občas špatně sestříhaný či improvizovaný. Nicméně Želvy mohou létat v sobě mají velkou autorskou naléhavost mluvit o iráckém pekle, které se jeho aktérům nejeví (jako občas nám) ideologicky ani novinářsky, ale spíše v původní krutosti či černě groteskní absurditě.

V kurdském uprchlickém táboře v horách převažuje množství sirotků nad dospělými. Mezi dětmi, živícími se většinou odjišťováním nastražených min a jejich prodejem, zaujímá výsadní postavení třináctiletý Soran zvaný Satelit. Vyspělý a podnikavý kluk umí hlavně naladit televizi a zvládá technické, organizační i obchodní záležitosti. Se svými druhy vytvářejí alegorický obraz dětského, bezbranného a provinčního společenství, jež čeká na pozadí světového konfliktu na naplnění svého osudu – anebo spíše na zázrak.

To, že nahlížíme Irák dětskou, byť „předčasně vyspělou“ optikou, umožnilo autorům sáhnout ke klíči magického realismu. O to naléhavěji zároveň připomínají hrůzné výjevy Saddámovy represe proti Kurdům, ale také zklamání, jaké těm největším obětem iráckého režimu přinesla americká invaze. Jinými slovy – film odkrývá propast mezi realitou naivních uprchlíků a třeba „pana Bushe, který má svět v hrsti“, jak se tu říká.

V okamžiku, kdy se ve vesnici objeví bezruký uprchlík Hengov (Hiresh Feysal Rahman), jenž umí předvídat budoucnost, získává Satelit (v uvozovkách autoritativní osvícený vůdce) rivala – tajemného mystika. Ovšem Satelitovi se líbí Hengovova nedospělá sestra, která se s nenávistí stará o své dítě, navíc on sám pochopí, že s Hengovými předpověďmi může lépe ovládat společenství. Jenže válka už má vypuknout zítra. A otázka zní: může nějaký zázrak vymazat z dětských duší a z jejich těl zranění a traumata, která si s sebou po léta nesou?

V neposlední řadě je zhlédnutí filmu ozdravné. Člověk pochopí nejen, že v Iráku nežijí krvežízniví barbaři, ale to, jak v klidné i šťastné části Země bydlíme naopak my. A v druhém plánu – jak umělé, do sebe zahleděné a zbytečné jsou v porovnání s tím některé české filmy.

Želvy mohou létat Írán, Irák (2004), 95 minut Scénář a režie: Bahman Ghobadi, hrají: Soran Ebrahim, Avaz Latif, Saddam Hossein Feysal