Fischerová totiž v roce 2005 vstoupila do žánru s tím nejcennějším: nabídla dětskému světu bohatství jazyka, svobodu fantazie a kouzlo humoru – a k tomu schopnost z těchto ingrediencí namíchat čtivé, napínavé příhody navěšené na vtipnou průvodní linku.

V „Ukšukovi“ je sice struktura vyprávění obdobná, na vztah dospívající hrdinky a jejího psa se nabalují slastné i strastné dějové „odbočky“ – prý dokonce s autobiografickou stopou –, ale všechny zmíněné literární klady jako by tu cosi pohlcovalo nebo zatlačovalo do pozadí. Ano, je to samotné téma: titulní voříšek s podivným jménem Ukšuk. Autorka mu v textu dává absolutní prostor a ostatní postavy, a to všech generací, v Praze i Benátkách, od počátku podřizuje jeho absolutní vůli.

V sedmadvaceti kapitolách tak čteme především ohromně nadšenou registraci banalit zvířecího chování: první loužička a „první hovínko“, očkování, legrace s rozžvýkanou papučí, patálie s močůvkou či v žabincové nádrži a samozřejmě první láska, skoky přes plot a ve finále sedm roztomilých štěňat.

Pes je tu ne přítelem, ale pánem člověka, jenž mu – autorčiným prostřednictvím – s uslzenou sebedojímavostí promíjí všecky prohřešky. A který vztah ke zvířeti pěstuje s gustem, o němž si mezilidské vztahy mohou nechat jenom zdát.

Co tato knížka, doprovozená barevně i tvarově nezdařilými ilustracemi Pavlíny Řezníčkové, sděluje dětem, potažmo jejich rodičům? Že pes je každopádně „nádhera“, že je normální s ním jíst z jednoho talíře a spát v posteli a že ti, kteří nejsou „psí typ“ nebo rovnou „psomilové“ a nemají pro tuhle patologickou úchylku sympatie, jsou „zlí“. Jak také jinak, když „je jasné, že Bůh měl psa“…


Viola Fischerová: O Dorotce a psovi Ukšukovi

Ilustrace Pavlína Řezníčková. Meander, Praha 2007, 124 strany, náklad neuveden, prodejní cena 298 Kč.