Benčík, vojenský historik, v roce 1969 vyloučený z KSČ a do roku 1989 pracující v dělnických profesích, byl po listopadu 1989 členem komise vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967–1970. Jeho práce přináší to nejdůležitější, co se v podobě unikátní sbírky 150 tisíc stran dokumentů podařilo komisi shromáždit, a pokračuje v duchu předcházejících knih Rekviem za pražské jaro, Utajovaná pravda o Alexandru Dubčekovi ad. v objasňování příčin a v popisování podoby novodobé historie.

Cituje ministra obrany SSSR Grečka, který charakterizoval důvody největší vojenské operace v Evropě od roku 1945: „Socialistické Československo nikdy nikomu nedáme. Československo je strategickým bodem ve střední Evropě. Ztratit ho by znamenalo anulovat výsledky druhé světové války.“

Autor podává řadu pozoruhodných portrétů. Například generála Jana Šejny, muže Antonína Novotného, který utekl do ciziny před trestem za machinace s jetelovým semenem, ojetými auty atd. Nebo prezidenta Ludvíka Svobody či Josefa Smrkovského, v roce 1968 předsedy Národního shromáždění, aktivního politika už jako člena ČNR v roce 1945. Smutně se čtou fakta o ukradené urně s jeho popelem po smrti v lednu 1974. Byla nalezena na nádraží v Českých Velenicích v době, kdy tudy projížděl rychlík z NDR do Rakouska. Unikátní jsou záznamy výslechů tehdejších politiků vedené počátkem 90. let.

Benčík uvádí také faksimile tzv. zvacího dopisu „s prosbou o všestrannou pomoc proti kontrarevoluci, včetně pomoci vojenské“. Pod tímto dopisem byli podepsáni V. Biľak, D. Kolder, A. Indra, O. Švestka a A. Kapek. Předal ho 3. srpna 1968 Vasil Biľak prvnímu tajemníkovi ÚV KS Ukrajiny Pjotru Šelestovi v průběhu porady šesti stran v Bratislavě.

Unikátní jsou reakce sovětského vedení na Akční program KSČ přijatý v dubnu 1968, „program vybudování demokratického, humánního socialismu ve všech oblastech čs. společnosti“, ale také text tzv. Moskevských dohod a řady dalších dokumentů. „Jednal bych nesprávně, kdybych Vám neřekl, že považuji příchod vojsk za nejvážnější politickou chybu, která bude mít tragické důsledky,“ cituje Benčík Dubčekova slova určená Brežněvovi a dalším představitelům SSSR 23. srpna v Moskvě. Ale předseda sovětské vlády A. Kosygin v ten den na schůzce s delegací prezidenta Svobody řekl: „Jsou dvě alternativy: buď válka, nebo dohoda.“

Benčík pokračuje smrtí Jana Palacha, Jana Zajíce i Evžena Plocka. Ukazuje protest společnosti, která se nechtěla smířit s diktátem Moskvy.

Antonín Benčík: V chapadlech kremelské chobotnice; Mladá fronta, 520 str., 329 Kč

František Emmert: Rok 1968 v Československu; Vyšehrad, s. r. o., 28 kapitol, 145 dokumentů, zvukové CD, 998 Kč