Marie Muchowová z pořádající agentury JPA uvedla pro ČTK, že okolo 22:00 bylo v areálu na 13 000 lidí. Toto číslo odpovídá počtu vstupenek, které byly podle organizátorů prodány v předprodeji, i zaplněnosti areálu. Ale i kdyby přijelo očekávaných 30 000 lidí, festival by stejně zůstal ve stínu pololegálního CzechTeku. Takto však nepřekonal ani českobrodský Rock For People, kam přišlo na 15 000 lidí nemluvě.

Taneční scéna ztrácí jasné hranice

Nejen nižší návštěvnost ve srovnání s loňským rokem ukázala, že boom taneční hudby má svůj zenit za sebou, o čemž se dobře přesvědčili i pořadatelé Open Air Fieldu u Proboštských jezer, kde 3500 platících diváků nepokrylo náklady. Potvrdila to i dramaturgie. Soubory vystupující na hlavním pódiu se většinou odklonily od taneční hudby a zamířily do hájemství různých odnoží rocku, což je případ Dirty Vegas i hlavních hvězd Massive Attack. Také tuzemská Ecstasy Of St. Theresa má blíže k alternativnímu rocku než k ambientnímu house, nemluvě pak o Southpaw a zejména dvacet let staré novovlné elektronice Client. Vztyčený prapor držel jen Roni Size.

Pravda, jinak to vypadalo ve stanech, kde hráli reprezentanti techna, důrazný Mauro Picotto a ještě tvrdší Richie Hawtin či pod otevřenou DJskou scénou, věnovanou většinou komerčnějším odnožím taneční hudby. Fanoušci techna a trance však zůstávali věrní svým oblíbeným žánrům i v době, kdy vstupovaly na pódiu největší hvězdy. Pokus o eklektické spojení taneční hudby s rockem vytýčil hranici, kterou ortodoxní technaři nepřekročili. Jim jde o důrazný rytmus, na který mohou tančit a ne o písně, jež se musejí poslouchat.

Fenomén taneční hudby skončil

Kapely, které se objevily na hlavním pódiu ukázali, že špičky taneční scény se vzdálily svým kořenům. Platilo to i o skvělých Massive Attack. Jejich skladby oplývaly typickou melancholií, ovšem blíž než k tajuplnému trip hopu, s nímž začínali, měli k temnému post punku. Na tklivými klávesami zněla zkreslená, mnohdy dokonce sólující kytara, a skladbám dodávaly na důrazu bicí. Kontrast k typickým zastřeným hlasům hlavním protagonistům vytvářel průrazný vokál kytaristky. K působivosti vystoupení Massive Attack, kteří se drželi i ve starších skladbách pojetí, s nímž přišli na posledním albu 100th Window, přispělo skvělé pojetí scény. Světla neblikala, ale přecházela z jedné barvy do druhé, což podtrhlo hořce smutnou náladu. Za členy kapely se na panelu objevovaly výpisy letových řádů, názvy měst, útržky zpravodajství i ceny amerických zbraňových systémů.

Příjemně překvapili důrazní Dirty Vegas, kteří také oplývali rockovým drivem, i když se tanečních rytmů nezříkali. Jejich zpěvák má opravdu přesvědčivý projev, který písně dokáže pozvednout nad průměr.

Naopak zklamal Andy Fletcher z Depeche Mode, který se představil v roli DJe. Pouštěl zcela nesmyslně vybrané desky způsobem ze sedmdesátých let - pěkně jednu po druhé, jako by nikdy neslyšel o míchání. Vysvětlil to slovy: "Nechci říci, že taneční scéna jako žánr skončila, ale do klubů přichází stále více lidí, kteří si chtějí poslechnout normální písně. A já se jim snažím nabídnout písně které znám ze 60., 70., 80. a 90. let. Lidé navštěvující kluby si dnes nepřejí poslouchat jen vyhraněně taneční hudbu, ale chtějí poslouchat také normální písně a tančit na ně."

Etnická hudba

Že scéna taneční hudby v současné době postrádá jasnější formu potvrdil i stan věnovaný především world music, kde hrály stylově vyhraněné skupiny. Tam však byla hodně patrná druhá tvář akce - pouťová, kterou ztělesňoval kolotoč, houpačky a elektrická autíčka poblíž otevřené scény pro DJ. Byli vybráni interpreti z různých žánrů, ovšem nikoli ti ortodoxní, ale ti, kdož produkují uhlazenou world music pro masy, což je zejména případ současné podoby Koćani Orkestaru. Ten už není onou nekompromisní rómskou dechovkou z poloviny 90. let, která přinášela zběsilé balkánské rytmy. V současné době hraje směs balkánských a latinských rytmů, prokládanou středomořskými cajdáky.

Stanley Beckford Band z Jamajky se svým archaickým calypso zase působil jako hodný černoušek ukazující vzdělaným bělochům, jakouže to má jeho kmen hudbu. Větší říz v posledních letech chybí i Věře Bílé se skupinou Kale, která jako by se trochu inspirovala Gypsy Kings.