Hlavní obsah

Přízračný popis neodvratného konce rodiny

Právo, Jiří P. Kříž

Divadlo Bez zábradlí se stává scénou Alice Nellis. Jsem na rozpacích. Je lepší režisérkou filmovou nebo divadelní? Její divadelní myšlení dokládají právě inscenace v Bez zábradlí. Schisgalova Láska, Shermanova Když tančila, a do třetice - Cesta dlouhým dnem do noci Eugena O‘Neilla.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Jiří Bartoška (James Tyrone) a Zuzana Bydžovská (Mary Tyronová)

Článek

Obdivuhodné na Nellis je prolínání filmového obrazu s divadelním. V Cestě rozdělila scénu do tří plánů. V prvním exponuje velké detaily příběhu o totální devastaci rodinných vztahů, neposlepovatelných už ani přetvářkou, ve druhém polocelky charakterů, v dalším, odděleném přepážkou jakoby mimo obraz, navíc do dvou horizontů - ložnice Mary a jídelny - kulminují traumata členů famílie Jamese Tyrona.

V předpeklí nebytí

Více filmové než divadelní praxi odpovídá také hudební podkres celku. A ne ledajaký. Autory emotivních motivů, lyrických i expresívních, jsou Radek Pasterňák a Milan Nytra z Buty.

Mistrovsky, a také vlastně přísnými návyky z filmové režie, vedla Alice k hereckému koncertu čtveřici hlavních aktérů, doplněnou na kvintet Zuzanou Čapkovou v roli hospodyně Cathleen. V O‘Neillovi suverénně exceluje Zuzana Bydžovská jako Mary Tyronová. V bolestném a neodvratném ponoru do drogového nebytí omračuje v tempu stacatto prestissimo. Do poslednících chvil vědomí se její Mary snaží zastřít vlastní prohry. Jejím alkoholově rezignovaným partnerem, provinčním hercem Jamesem Tyronem, bez minulosti a budoucnosti, je kontrastně zklidněný Jiří Bartoška.

Nenechejte si ujít

Herecký rodinný klan Čapků přenášejí definitivně do Prahy jeho zatím nejmladší příslušníci, bratři Filip a Michal. Oba nejsou neznámí. Filip je držitelem muzikálové Thálie za Cikány, Michala zdobí nominace na Cenu Alfreda Radoka za Psí srdce ve Fedotovově ostravské inscenaci.

Jejich bratři Jamie a Edmund Tyronové kráčejí zdatně ve stopách neřesti otce. Ve vichru do detailu promyšlených vztahů v poločase neodvratného rozpadu.

Ve spojení s novým, lexikálně ztvrdlým překladem Nellis, s kostýmy a scénou Kataríny Hollé respektive Fero Liptáka - věřte, nevěřte, první zápisy na inscenaci a herecké výkony roku 2008. Znamenitý kousek! 

Divadlo Bez zábradlí Praha – Eugene O’Neill: Cesta dlouhým dnem do noci. Překlad a režie Alice Nellis. Scéna Fero Lipták, kostýmy Katarína Hollá, hudba Radek Pasterňák, Milan Nytra (Buty), light design Matěj Cibulka. Premiéra 10. ledna 2008.

Reklama

Výběr článků

Načítám