Kritik F. X. Šalda tehdy napsal do Volných směrů pověstnou úvahu nazvanou Násilník snu. „Maluje ne rukama, ale gesty, a ne gesty, ale instinkty. Maluje cosi drásavého: půl starý svět, půl nové peklo…“

Výstava výrazně ovlivnila mladou českou avantgardu, která dosud vzhlížela jen k Francii jako k svému božstvu. O Munchovi a jeho přelomové pražské výstavě nyní vydalo nakladatelství Arbor vitae mimořádně vypravenou publikaci, jejímiž autory jsou Otto M. Urban, Jarka Vrbová a Tomáš Vrba. Hlavním textem jsou umělcovy deníky a literární poznámky, které si psal už od třinácti let. Výbor zatím vyšel jen norsky a byl přeložen do angličtiny a švédštiny.

Avšak česká antologie má jedno fascinující plus. Díky překladatelce Jarce Vrbové, která pracovala přímo v archívu Munchova muzea v Oslu, je v české knize o čtvrtinu více textů, jež dosud nikde nebyly publikovány. Vrbová nejprve obětavě přepsala často velmi špatně čitelný Munchův rukopis a poté vše přeložila do češtiny.
Je to citlivá zpověď člověka, který se na každém kroku setkával se stínem melancholie. Tvrdil, že nemoci, šílenství a smrt byli černí andělé, kteří při narození stáli u jeho kolébky a doprovázeli ho po celý život.

Symbol zrodu moderního umění 

Krása a smrt, emoce a strach i panika mají k sobě v jeho dílech velmi blízko. A ne náhodou se obraz Výkřik z roku 1893 stal přímo symbolem zrodu moderního umění a předzvěstí 20. století, které přineslo tragédii dvou nejničivějších válek.

Druhým velkým přínosem knihy je detailní studie historika umění Otto M. Urbana o vlivu Muncha na české prostředí a počátky moderního umění v Praze, zejména na generaci Osmy. Úvahy jsou doplněny kompletní dokumentací, v níž jsou přetištěny všechny články i polemiky vztahující se k Munchově pražské výstavě. Je to užitečné čtení, které naznačuje zralost tehdejší české výtvarné kritiky, její vysokou literární i věcnou hodnotu.

Emil Filla v srpnu 1938 napsal: „Munch byl naším štěstím a naším osudem. Poznali jsme ho bez doporučení z Francie, neboť tam je i dnes neuznáván… Muncha jsme se naučili milovat jen svou samostatnou kritičností a zralostí v úsudku. Zůstane naším oltářem a naším svatým, jemuž vděčíme za své vnitřní probuzení.“ Mimořádná kniha z produkce Arbor vitae je tak ojedinělým publikačním činem, který tomuto procitnutí české avantgardy staví natrvalo velký pomník.

Edvard Munch: Být sám. Obrazy–Deníky–Ohlasy, Otto M. Urban, Jarka Vrbová a Tomáš Vrba 338 stran a 223 reprodukcí umělcových děl Arbor vitae, Praha 2006