Máte sám rád jako divák venkovské komedie?

Ano, mám rád komedie, které se odehrávají na vesnici. Sám se považuji za venkovana, jako dítě jsem byl odchován kalendářovou literaturou.

Vy jste se také ve své roli oblékal do vojenské uniformy – ostatně o téhle věčné klukovské touze film mimo jiné vypovídá… Hrával jste si rád na vojáky?

Určitě. V mém dětství byla hra na vojáky jednou z nejčastějších klukovských her. Nebyla nouze o různé bojůvky a šarvátky, ale ani o boule a šrámy. Tahle dobrodružství prožívaná ve venkovské krajině, kde bylo tolik příležitostí, aby se člověk schoval, patřila nezapomenutelně k životu vesnických kluků.

Morava je váš rodný kraj. Jak vás přivítal?

Pocházím asi třicet kilometrů od místa, kde se to celé odehrávalo. Takže pro mne to byl opravdu rodný kraj a cítil jsem se tam jako doma. Navíc s vesničany jsme si opravdu rozuměli a o to bylo natáčení příjemnější. Nebylo to o tom, že bychom s nimi chodili denně po večerech popíjet a družit se, ale jsou mi blízké charaktery tamějších vinařů, kteří jsou velmi milí a příjemní. 

Když se na natáčení sejdou takové vtipné osobnosti jako vy a Bolek Polívka, to musí pěkně jiskřit, ne?

Já nejsem v herecké společnosti ani bavič ani nijak výrazný typ, a kromě toho v duchaplnosti jsem se vedle Bolka naprosto nestačil prosadit.