Právě v jeho případě je nejlépe patrné, co pořadatelé výstavy zvoleným názvem zamýšleli. Nejprve v dějinách moderního výtvarného umění zmizely předměty z obrazu, došlo k vymazání, zmizení objektů z plátna.

Cesty abstrakce pak dovedly umělce až k prázdnému obrazu. K tomuto bodu kdysi došel ruský umělec Kazimir Malevič svým bílým čtvercem na bílé ploše, kde divák už vnímal jen bílé plátno. S touto možností takzvaného nulového bodu, kterým rozumíme faktickou prázdnotu obrazu, se různě vyrovnávají i dnešní umělci.

Resetting tedy ve významu znovunastavení také znamená, že výtvarníci se opět obracejí k realitě. Znovu uvádějí na scénu plátna osoby, jevy, předměty. Nejlépe je to vidět na tvorbě dvou mladých českých malířů, už zmíněného Jaromíra Novotného a Daniela Pitína.

Novotný maluje především interiér jako lidmi opuštěnou scénu. Prázdnotou svých obrazů je vlastně Malevičovi velmi blízko. Daniel Pitín uvádí na plátno figuru. Na obrazech Veroniky Holcové jsou osoby v centru dění.

U ostatních výtvarníků toto vzkříšení a znovuuvedení věcí na plátno již není tak zřejmé. Vydávají se různými cestami. Lubomír Typlt sází na groteskní expresi, Jiří Petrbok na bohatou až komiksovou dějovost a František Matoušek na dialog s fotografií.

Je se opět na co dívat! Z bílé díry bílého plátna u nás vycházejí obsahově bohatá díla. Můžeme se na ně jít podívat do 23. března.