Když jste si přečetl scénář vaší někdejší posluchačky na FAMU Eva Papouškové, řekl jste si, že je to humor vaší krevní skupiny?

Film je v jednom smyslu pokračováním romanticko-poetických komedií, které jsem dělal, na druhé myslím zaplňuje určitou mezeru v české kinematografii prostředím a tématem. A mě na tom lákalo, abych vyzkoušel síly na něčem, co jsem doposud nedělal. Humor scénáře mi byl sympatický, protože zase by se dal zařadit do té škatulky laskavého moravského humoru, ale jinak jsem se musel té látce trošku přizpůsobit a zvyknout si na ni, protože příběh je z vesnice, já jsem městský člověk a o vesnici toho moc nevím.

Aby člověk nepodlehl klišé o bodrém moravském lidu, začal jsem tam co nejčastěji jezdit, seznámil se s tamními lidmi, abych pochopil jejich duši, jejich mentalitu a pokusil se je do filmu dostat. Ta představa mě nezklamala, protože oni jsou skutečné výborní, ochotní, srdeční a tomu odpovídala i skvělá atmosféra natáčení.

Prý jste trávili hodně času sbližováním s moravskými občany ve vinných sklípcích?

Samozřejmě, těžké bylo odolávat pozváním do sklípků, aby je člověk neurazil, ale na druhé straně tempo natáčení bylo závratné, pracovalo se dvanáct až čtrnáct hodin denně, takže čas na nějaké velké mejdany nebyl.

Nezapírám, že lákadel bylo hodně a těžko se od tak milých a pohostinných lidí odmítala sklenička a někdy i dvě. Ale nakonec kromě narozenin Bolka, kde jsme podlehli všichni, jsme většinou zdatně odolávali.

Premiéra filmu se koná 10. ledna