Ilona Borská je známa především knížkami pro mládež a životopisnými příběhy z oblasti literatury faktu. Narodila se v roce 1928, vystudovala sociologii. V letech 1951 až 1961 byla redaktorkou v Československém rozhlase.

V 60. letech učila sociologii na Stavební fakultě ČVUT, odkud byla v roce 1970 v důsledku normalizace vyhozena.

Několik let pak pracovala v nakladatelství Albatros a poté se již věnovala jen spisovatelské a novinářské práci. Dlouhá léta spolupracovala s rozhlasem, od roku 1964 příležitostně i s tehdejší Československou televizí.

Značnou část próz Ilony Borské pro dospělé čtenáře tvoří biografie autentických postav, byť si nevybírala nejzvučnější jména, ale výjimečné osobnosti. Prvním z takových titulů byl román Trůn, o gymnastce Evě Bosákové.

Dokumentární přesnost s beletristickým pojetím hrdinčiných osudů sloučil příběh lékařky, která založila v Bagdádu československou nemocnici (Doktorka z domu Trubačů), jež se dočkala řady vydání a překladů.

Nejvíce se pak k literatuře faktu Borská přiklonila Příběhem staršího bratra (o Josefu Čapkovi).