Luis Barragán (1902 - 1988) je považován za nejvýznamnějšího mexického architekta 20. století. Za svou práci byl jako druhý v historii v roce 1980 oceněn Pritzkerovou cenou, nazývanou někdy Nobelova cena za architekturu. Dostal ji za tvorbu ojedinělé poetické imaginace, architekturu minimalistickou v plánech, ale velmi expresivní v řešení povrchů stěn, které tyto plány vymezovaly. Sám sebe označoval za krajinného architekta: jeho doménou byly zahrady, náměstí, veřejné prostory pro meditaci a pro setkávání lidí. Prostory nestárnoucí, prostory stále podněcující. Není divu, že ho mexičtí architekti vysoce ctí.

Ve stopách mistra

Práce různých typologických druhů, stavby rozdílné, a přece každá z nich v sobě má něco z Barragánova chápání architektury. Někde je to minimalismus plánu, někde je to barevnost stěn nebo jejich výrazná struktura povrchu, někde je to vytvoření příjemného prostředí pro setkávání lidí anebo je to prostě stavba dokonale zasazená do krajiny.

Zároveň všechny dokumentují, že donedávna panující přehlížení iberoamerické architektury bylo omezené a hloupé. Vzniká, alespoň v Mexiku, architektura dokonale reagující na aktuální trendy světového vývoje, a přitom bedlivě rozvíjející svou vlastní tradici způsobem, který je inspirativní a přínosný i pro oblasti jiné kultury.

Špičky mají světovou úroveň

Tvorba Abrahama Zabludovského, kterou na výstavě zastupuje kongresové centrum v Tuxtle, nebo Ricarda Legoretty, který je představen pavilonem Mexika v Hannoveru a školou EGADE v Monterrey už patří ke klasickému odkazu světové architektury stejně jako práce Francisca Serrany. Budova velvyslanectví Mexika v Německu od Teodora Gonzáleze de Léon patří v diplomatické čtvrti Berlína mezi nejpůsobivější.

Stavitelé světla, současná mexická architektura, Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, pořádá Velvyslanectví Mexika v ČR, do 31. 8. 2003, denně kromě pondělí od 10 do 18 h