Deník pána démonů, sedmidílné série (v Česku vyšly zatím tři díly) vizuálně odpovídá zažité tradici. Zjednodušená černobílá kresba je elegantní a podaná v rychlém střihu. Často se však náhle zhroutí do svého naprostého protikladu, cartoonové karikatury, aby vyjádřila emoce postav. To je typický znak především pro odlehčenější mangu.

A také ano, Deník Pána démonů těží humor ze střetů lehkovážného pubescentního hrdiny, který se má stát novým Pánem démonů, a jeho mocného nadlidského učitele. Epika tu dostává na frak, o akci nejde, důležité jsou především vztahy. Na velkém množství postav se ukazuje, jak bez pocitu trapnosti a obehranosti dokážou Asijci použít staré triky a klišé.

Postupně je humor nahrazován sílícím vztahem žáka a učitele. Tento prvek shonen ai, lásky mezi muži, ve východním umění zcela běžné, nebude v celé sérii nikdy otevřeně vyřčen. Přesto jsou cílovou skupinou tohoto komiksu tak jako tak především dívky, kterým nahrává i obrazové ztvárnění postav – muži i ženy mají často velmi podobné androgynní rysy.

Ságu lze označit jako lehčí čtivo pro mladší čtenáře, ale i ti starší, kteří přistoupí na její hru, naleznou svoje. Podstatné je uvědomit si, že zatím vidíme jen zlomek žánrových, tematických i kvalitativních možností, které východní komiks nabízí.

Hyong, Hee, Kara: Deník Pána démonů 1–3, Překlad: Dana Krejčová. Talpress, Praha 2007. 184–202 stran.