Článek
Na rozdíl od první rozverné hříčky nabídl Giovanni Nohavicovi k řešení křížovku o různých jazykových rovinách. A písničkář s mimořádným citem pro češtinu výzvu zvládl. Pozorně naslouchaje Mozartově hudbě, pohrál si s chutí s výrazivem jednotlivých postav. Zatímco oči vznešené Dony Anny „zří“ a hlas „lká“, Giovanni jen suše konstatuje: „Nevyváděj holka zlatá / Tebe nemusím se bát“ a Leporellem mluví ještě drsnějším jazykem. Na nadávky Donny Elvíry: „Příšero, zmije, hadí plémě!“ neztrácí Don Giovanni nervy ani suchý humor: „Má drahá, přistupme k tomu klidněji!“
Zvláště pak si Nohavica vychutnal venkovské milence Masetta a Zerlinu. Když jeho nevěsta dává přednost Giovannimu, stěžuje si Masetto šťavnatě: „Zmije jedna, šelmo krotká / že já vůl tě vůbec potkal.“ Zkroušená Zerlina mu nabízí. „Naplácej mi můj miláčku / Dej mi páskem po zadečku / Potrestej svou Zelinečku / Ona ví, že zaslouží.“ A posléze eroticky přitvrdí: „Holoubek chtěl by ven / Těsná je klec / Zvedni se lásko / A jdem na věc.“
Diváci se baví, živě reagují a prastará opera vstává z nudy italského jazykového odcizení. Nemalou zásluhu na tom mají zpěváci, kterým je rozumět, ačkoli ne všichni vládnou češtinou jakožto rodným jazykem.
Kvalitní obsazení
Ostravská opera má hned trojí kvalitní obsazení stěžejních rolí, takže všichni diváci mají zaručen kvalitní zážitek. Listopadová repríza s Martinem Gurbaľem v titulní roli, Erikou Šporerovou jako Donnou Elvírou, Tatianou Tesliou coby Donnou Annou, Lucianem Mastrem v roli Dona Otavia a Waldemarem Wieczorkem ztvárňujícím Komtura byla zážitkem z vyrovnaných pěveckých výkonů sólistů, jaké by mohly ostatní operní domy Ostravě závidět nejen po stránce pěvecké, ale i herecké, což zvláště platí o Masettovi Marka Gurbaľa, Zerlině Marianny Pilárové a Leporellovi mladého talentovaného Jana Martiníka.
Režisér Michael Tarant se scénografkou Danou Hávovou stvořili pro Giovanniho svět propustných zrcadlových stěn, který se neustále otáčí a jímž procházejí nejrůznější postavy špiclů a svědků chtěných i nechtěných záletů. Vše je tu nejisté a za vším lze navíc tušit sledující moc církve, v jejíž režii se odehraje i Giovanniho vzpurný konec. Jen Komtur a jeho symbolika zde vycházejí trochu zkrátka.
Hudební nastudování Pala Gatta je solidní, rozvážnější tempa vyvažuje smysl pro detaily mozartovské partitury. „Zpívejme ten starý song,“ vyzývá Nohavica v závěru a jeho Prostopášník je vskutku evergreenem. A taky další skvělou trefou ostravské opery. Už teď se lze těšit na poslední část mozartovské trilogie, kterou má být Figarova svatba – Nohavicovo nahlédnutí do budoárů Beaumarchaisovy (ne)manželské komedie bude jistě opět nevšední.
W. A. Mozart: Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni, České přebásnění libreta Lorenza da Ponte Jaromír Nohavica, hudební nastudování Paolo Gatto, režie Michael Tarant, scéna Dana Hávová, kostýmy Klára Vágnerová, choreografie Igor Vejsada, sbormistr Jurij Galatenko. Premiéra 29. 10. 2007 v Divadle Antonína Dvořáka Ostrava.