Vysoká blondýna vlastní kromě nesporného půvabu hluboký temný hlas a ve Vídni, kde zpívá ve Státní opeře, se jí daří hlavně v italském repertoáru. Postava i celkové hlasové zabarvení ji odlišuje od našich známých mezzosopranistek Magdaleny Kožené a Dagmar Peckové (spíše je bližší Peckové než Kožené), takže si nijak nekonkurují a po pondělním večeru můžeme konstatovat, že její osobnost je určitě nezaměnitelná stejně jako její hlas.

Večer měl dvě poloviny, ve kterých kromě jiných šatů (v první ve světlém, ve druhém v oranžovém) předvedla pěvkyně i dvě polohy, ve kterých je nejvíce doma. Zatímco v první převládal italský repertoár, ve druhé zase španělské zarzuely a Bizetova Carmen.

Dirigent sestavil dokonce z Carmen jakousi suitu, skládající se i z orchestrálních meziher, do kterých pěvkyně vstupovala se slavnými áriemi a tato část byla vrcholem koncertu. Její nedávné jevištní zkušenosti z opery v rodné Rize, kde v roli Carmen excelovala, se zde zúročily a ukázala i míru temperamentu a vtipu, která v chladné první části jakoby chyběla.

Uchvácené publikum ji uspořádalo ovace ve stoje a následovaly dva přídavky, scény ze zarzuel. Garančová určitě nezklamala, ukázala své přednosti a stejně uspěl i brněnský orchestr, který dostal příležitost a využil ji dokonale.