Fanoušci Čechomoru unesení tím, jak pěkně zaranžoval jejich písně vycházející z folklorních kořenů, by z inferna, které Killing Joke rozpoutali, prchli v děsu. Jestliže ve filmu si Zelenka pohrával s Colemanovou ďábelskou image, teprve s Killing Joke zpěvák ukázal, čeho všechno je schopen. Ze vzdělaného aranžéra, který rád halí rockové písně do symfonického hávu, se proměnil v rozvášněného plamenného kazatele prskajícího do publika jedovatá slova, tvrdě připomínající, že žijeme ve světě ohrožovaném válkami, v němž se demokracie stává diktaturou, a že pod tenkým nátěrem civilizace stále pulsuje síla pohanských rituálů.

Jeden z nejvýznamnějších souborů temného post punku, který inspiroval Nirvanu, Ministry i Nine Inch Nails, ani po čtvrtstoletí nic neztratil na původní síle. Oplýval nespoutanou energií přecházející až v agresivitu, nechybělo mu nasazení ani potřebný drive. Skupina přitom hrála až na bubeníka v klasickém obsazení, které tvořili Youth, Geordie a Raven.

Přestože soubor natočil s bubeníkem Nirvany Davem Grohlem nové album nazvané prostě Killing Joke (u nás je bude distribuovat Sony Music Bonton), na koncertě zněly především klasické skladby, včetně RequiemWardance. Bonbónkem byl přídavek, ve kterém se ke kapele přidal houslista Čechomoru Karel Holas, jehož kvílející housle dodaly rytmické hudbě na ještě větší řezavosti.

Coleman sice příliš sázel na image, jeho pohyby byly chtěné a rozhodně nepůsobily strašidelně, jak by si přál, vyděsil by leda malé děti, hudbě ani slovům to však na síle neubralo.

Koncert v Akropoli se konal pro omezený počet diváků, na podzim se však v rámci právě probíhající turné má skupina ještě jednou do Prahy vrátit.