Článek
Navzdory tomu, co říká zpěvák Jason Pebworth, na novém CD jde spíše o odlehčený a nadprůměrně melodický kytarový pop s občasnými funky pasážemi než o „drsnou rockovou kapelu s hlučnými kytarami a tězkými bicími“.
Písničky přirovnávané k Maroon 5, Mikovi či Oasis rozjíždejí kytarové riffy, ale zvuk je spíše nadýchaný než drsný, doplňují ho hravé klávasy a velmi slušný zpěv frontmana doprovázený backgroundovými vokálními plochami. Na první poslech velmi chytlavá záležitost, silně romantická, ale současně i pro ty, kteří nemohou žít bez zvuku kytary.
O pozici hitu se může ucházet hned několik písniček, nejspíše druhá Ain´t No Party, která svým úvodním riffem vzdáleně připomíná Hendrixovu Crosstown Traffic, nebo devátá Nothern Girl. A pokud vám posledně jmenovaná skladba něco připomíná, pak se nemýlíte. V úvodu se hoši z Orsonu zjevně inspirovali slavnou Roxanne od skupiny The Police.
Orson: Culture Vultures, Universal 2007