Článek
Původní verze Tubular Bells vznikla v roce 1972 během jednoho týdne. Ani tenkrát nebylo reálné nahrát za takovou chvíli dokonalé album a Oldfield měl dlouhou dobu po jeho vydání nutkání některé nepřesné pasáže upravit. Kolekce byla ale nesmírně úspěšná a nahrávací smlouva se společností Virgin Records jakékoli úpravy zapovídala. Dojít k nim mohlo teprve po třiceti letech.
Oldfield se několikrát pokusil na úspěšnou prvotinu navázat. Ve dvaadevadesátém vydal Tubular Bells II, o šest let později Tubular Bells III a v roce 2000 The Millennium Bell. Ani jeden z těch pokusů nebyl úspěšný, původní "Zvony" zůstaly nepřekonatelné. Jenže těch chyb! Tvůrce přiznal, že při poslechu desky mnohokrát trpěl, a proto se rozhodl nahrát původní verzi znovu.
Na čerstvé desce Tubular Bells 2003 sáhl především po technologických vymoženostech a zvukových možnostech současnosti Ve studiu si dopřál dostatek času a původní materiál nahrál přesně tak, jak vyhlížel před třiceti lety. "Neudělal jsem jedinou aranžérskou změnu, nepoupravil nejmenší úsek," tvrdí autor. "Nová nahrávka vznikla zejména kvůli mě samému, nikoli z lásky k posluchačům".
Z dnešního globálního vnímání hudby jako čehosi spotřebního může uvedená aktivita a Tubular Bells jako umělecké dílo působit poněkud archaicky. Je třeba si ovšem uvědomit, že začátek sedmdesátých let přál art rocku, vnímání hudby jako čehosi monstrózního. Oldfieldův počin je změť pocitů v hudebních motivech. Osciluje mezi klenutými pasážemi a etnickými názvuky, jen málo používá hlas.
Z kolekce dýchá autorova sebekázeň spojená s nadhledem padesátníka. Přidejme ještě fakt, že na ní nenajdeme chybičku a že se Oldfield zapřísáhl, že už další Zvony nahrávat nebude, a berme ji jako stoprocentně dokončenou.
Mike Oldfield: Tubular Bells 2003, Warner Music, 48:33
