Článek
Už teď můžeme podtrhnout, že nejvíc lidí přišlo do kina na Vratné lahve (1 240 000) a na Obsluhoval jsem anglického krále (přes 900 000). Ohlédneme–li se pak za celým uplynulým desetiletím, potvrzuje se totéž: filmy, které se dotkly miliónu nebo ho přesáhly, jsou Kolja, Pelíšky, Tmavomodrý svět, Pupendo a zmíněné dva letošní. Za zmínku stojí, že jsou to filmy Jana Svěráka, Jana Hřebejka a Jiřího Menzela (ten v tomto desetiletí nic jiného než Krále nenatočil), ale neméně pozoruhodné je, že jde vesměs o filmy, na které přišli i starší než dvacetiletí diváci.
Zato i ty nejpopulárnější teenagerské komedie „udělají“ většinou půl, maximálně ale tři čtvrtě miliónu diváků (Snowboarďáci, Rafťáci). A ony komedie točené s výhradním záměrem přitáhnout diváky (Kameňák 1 – 3) nedosáhly ani půlmiliónové návštěvnosti.
Návštěvnost samozřejmě není hlavní, natož jediné měřítko kvality filmu. Nicméně oproti častému zaklínadlu, že se vyplatí točit jen pro teenagery a že nejvíc táhnou jednoduché komedie pro nenáročné publikum, vítězily v minulém desetiletí filmy, na které přišly i starší generace a které rozhodně nejsou prvoplánovými, natož hloupými veselohrami.
Zdá se tedy, že se vyplatí točit filmy, které mají myšlenku i vtip, které obyčejný člověk pochopí a intelektuála neurazí, v nichž dobře napsaný text hrají pod vedením dobrého režiséra dobří herci. Jak prosté, milí filmaři!