Článek
V mezinárodní soutěži se letos v Soluni objevila řada filmů mladých generačních snímků, svědčících o současném životě dospívající mládeže, jako byly například i české Pusinky Karina Babinské. Ovšem nejlepším se podle poroty, v níž seděl i český filmař Jiří Menzel, stalo nakonec čínské venkovské drama Hongse kanbaiyin (Červené klasy)od Shangjun Cai. Režisérskou cenu vyhrál Estonec Veiko Ounpuu za snímek Sügisball (Podzimní koule).
Snímek Spirose Stathoulopouse PVC-1 ukazuje, jak se život jedné rodiny změní v thriller. A to s bombou na krku. Foto: Thessaloniki International Film Festival
Zvláštní cena poroty a stříbrný Alexander patří velmi zajímavému snímku PVC-1. Toto žánrové spojení thrilleru a syrového rodinného dramatu, ve kterém venkovský statek terorizuje banda kriminálníků, vzniklo v kolumbijsko řecké koprodukci. Rodina musí čelit teroristům a zachovat soudržnost i v okamžiku, kdy zloději umístí matce na krk časovanou bombu. Snímek mladého filmaře Spiros Stathoulopous, který byl letos uveden i na festivalu v Cannes, si ze Soluně odnesl celkem čtyři ceny.
Nový Wong Kar-wai
Jednou událostí festivalu bylo uvedení čerstvé novinky hongkongského mistra kinematografie Wong Kar-waie, jehož snímky Stvořeni k lásce a 2046 běžely i u nás distribuci. My Blueberry nights (doslova Moje borůvkové noci) mají teprve 28. listopadu premiéru ve Francii, ale diváci v Soluni už mohli zhlédnout, jak vypadá nový film uznávaného "canneského" režiséra.
Jde o cestu newyorské servírky napříč Spojenými státy, která má svoji přesně odstíněnou geografii i vnitřní smysl. Elizabeth (Norah Jones) poznává po kavárnách a barech mezi New Yorkem a Los Angeles život i hledá sebe sama. Rozpoznáváme tu autorovu vizuální poetiku nočních ulic plných neónů a ztracených osudů, jenž se topí v erotických "soubojích". Míjejí se a jen občas letmo setkávají. Jenže tentokrát film, natočený v angličtině s americkými a britskými herci (Jude Law, Natalie Portmanová, Rachel Weiszová), ztrácí jak kouzlo třeba zvukomalebnosti kantonštiny tak i napětí. O poznání slabší příběh, který tvoří spíše sled milostných a melancholických anekdot, se tentokrát spojuje jen ve šťastné a dojemné finále.
Filmy podle Balkánu
Soluňský festival ale připomíná světu hlavně tvorbu z Balkánu, k čemuž vedle samotné přehlídky slouží i produkční setkání v rámci adriatického koprodukčního trhu Crossroads, soutěže trhu námětů podporované Balkan Fund. Post jugoslávské příběhy stále nezhojených ran z války zastupoval například i koprodukční snímek Armin Ognjena Sviličiče, který stojí na napětí kontrastu vzpomínání a zapomínání. Jemně odstíněná dvojice otce a syna přijíždí z Bosny do Záhřebu na casting německého konjunkturálního filmu z jugoslávské války. Vedle vztahů otce a syna je třetím rozměrem příběhu setkání periferie s velkým světem, který se snaží parazitovat na jejich tajené tragédii.
O tom, že spojení akčních žánrů nebo thrilleru s rodinným filmem vystihuje v dnešní době situaci řady narušených společností, svědčí i srbský film Klopka. Režisér Srdan Golubovič v něm poctivě ohmatává chvějící se zem pod střední třídou země, která zažila ekonomickou transformaci, spojenou s korupcí a prorůstáním mafiánsko vojenského komplexu do vedení státu. Mladen se snaží dostát otcovské i manželské roli i v nemožné volbě. Aby získal 27 tisíc euro na operaci syna se srdeční vadou, nechává se vlákat do vražedného mafiánského gambitu a zabije podnikatele.