Třináctá Nenadálova kniha Hynku, Viléme, Kubelková..., vydaná pražským nakladatelstvím Olympia, nepřinesla autorovi smůlu, spíš čtenářům ujištění, že povídka je žánr, v němž se autor cítí nejbezpečněji. Hned první povídka Dům U zlatého jablka patří k jeho nejlepším opusům. Vsadil v ní na jím důvěrně známý genius loci Týna a Ungeltu, do něhož umístil příběh mladičké prostitutky Ivi, vyprávěný jejím homosexuálním přítelem a ochráncem. Z povídky vane nenadálovský smutek, soucit, srozumění a lítost z poznání, že někteří lidé "nejsou zrozeni k životu" a nedá se jim při nejlepší vůli pomoci.

Druhá povídka Do panského stavu rozvíjí autorův osvědčený model matky realizující skrze stárnoucí dceru své sny, obohacený o téma Nenadálovy poslední knihy Ó, jak jsme jiné (2001) - bezradné těkání polistopadových zbohatlíků, kteří nevědí, jak si za své peníze koupit štěstí. V další povídce, jež dala knížce jméno, se autor vyrovnává se světem šoubyznysu, který Máchův Máj "vylepší" do podoby módního muzikálu. Motiv revivalu předlistopadové herecké hvězdy rovněž není nový, ale ochucený o špinavost a tvrdost praktik bulvárně mediální slávy. Povídka má rysy psychologické detektivky, ovšem s otevřeným koncem - stejně jako je život herečky po padesátce, která se rozhodne opustit prkna, jež znamenají svět.

Pouť na horu Říp je z řady autorových reflexí vztahu společnosti k homosexuální minoritě. Groteskní situace, kdy se katolické (sic!) sdružení homosexuální mládeže Epsilon vypraví na památnou horu demonstrovat za svá práva, je nahlížena outsiderem a individualistou Kuklíkem. Nenadál s jistou trpkostí odkrývá jedinou formu zájmu "normálních" občanů o homosexuály: totiž dozvědět se co nejpikantnější detaily z jejich sexuálního života. Smutně-komický účinek Nenadálovy povídky se zhutňuje do poznámky malého chlapečka na Kuklíkovu adresu: "Pane učiteli, už je tu zase ten nehezkej teplej pán."

Poslední povídka V pelerínkách do Evropy navazuje na Nenadálovy "univerzitní" prózy v líčení soukromé katedry "kreativně kreativního psaní". Vyprávění je sice trochu rozvleklé a příběh uniformních pelerínek je se sexuálním skandálem spojený jen vágně, ale postihuje odstup Nenadálovy generace od dnešní pragmatické, asertivní i cynické mládeže, nebo přinejmenším její části. Myslím, že je to téma, jež se autora jako bývalého vysokoškolského pedagoga osobně dotýká a k němuž se ještě vrátí.

Nenadálova třináctá knížka nepřináší mnoho nového, spíš prohlubuje kvality, jež už od autora známe - dobře odposlouchaný i precizně stylizovaný dialog, přesvědčivě napsané postavy a umění postihnout to, co se skrývá za slovy.

Radoslav Nenadál: Hynku, Viléme, Kubelková..., vydalo nakladatelství Olympia Praha 2003, 253 stran